† JUDr Antonín Mokrý.Nemine roku, aby náš stav a zejména notářská komora Pražská nemusely želeti ztráty osvedčených pracovníků, pamětníků našeho dlouhého a úporného usilování o naše lepší příští.Dne 18. září t. r. opustil nás opět jeden z nejstarších milých druhů v práci stavovské — Dr. Antonín Mokrý.Narozen 31. května 1855 ve Vodňanech, věnoval se po absolvovaném gymnasiu v Českých Budějovicích studiu věd právních a státních na universitě vídeňské, kdež byl dne 3. listopadu 1880 promován na doktora.Vždy vážný, rozmyslný a klidný při každém svém počinu, byl jako předurčen pro stav notářský. Jmenován v r. 1890 notářem pro Hlinsko, přeložen byl r. 1898 do Jilemnice a r. 1912 na Král. Vinohrady.Zvolenému povolání oddal se celou duší, stal se vzorem řádného notáře a získal si přízeň a náklonnost veškerého obecenstva, kde působil.Hluboké své vědění nestavěl na obdiv, jakož vůbec nemiloval veřejnosti. Žil tiše, v ústraní, pro rodinu a své povolání, jemuž věnoval přebytečnou energii, účastně se činně práce stavovské.V uznání této blahodárné činnosti zvolen byl dne 30. prosince 1913 za člena notářské komory Pražské, jímž zůstal až do své smrti, byv v době od 30. března 1923 do 7. února 1924 zvolen jejím vicepresidentem, kteréžto čestné funkce vzdal se sám s ohledem na otřesené zdraví. Byl dále členem Ústředního výboru našeho Spolku a přísedícím disciplinárního senátu Nejvyššího soudu, což jest důkazem, jak veliké vážnosti těšil se v kruzích notářských. Pro svou znalost vědeckou zvolen za člena zkušební komise pro státní zkoušky judicielní jakož i pro zkoušky notářské a povolán byl za člena komise pro reformu občanského zákoníka.Byl též literárně činným, tak zejména uveřejnil v Právníku r. 1886 »Příspěvek k opravě knihovního zákona«, jejž citoval též Randa ve svém »Vlastnictví«. V Zeitschrift für Notariat und freiwillige Gerichtsbarkeit 1913 uveřejnil článek »Zur Reform des Strassenabtrennungsgesetzes«, který uveřejněn byl též v Právníku. Do Českého Práva pak přispěl r. 1920 pojednáním o § 551 o. z. r. 1921 k revisi zákonu obecných a r. 1922 svou přednáškou v pražském odboru našeho Spolku »Zajištění věna manželky obchodníka«.Zřejmo z toho, že odchází nám v něm velice platná síla, které těžce budeme postrádati při malém našem kruhu pracovníků.Ztratili jsme duši poctivou a nezištnou, vzácného přítele a rádce a druha nám všem drahého. Stav náš a zejména notářská komora Pražská zachová mu zajisté trvalou, vděčnou vždy vzpomínku.Dr. Čulík.