NPD documents search: Sociální revue, 1 (1919)

Sociální pojištění.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920 č. 342, o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištěni.
(Vyhlášeno v částce LXV. Sb. z. a n. 19. května 1920.)
Podle zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., nařizuje se:
§ 1.
Důchodcům podle zákona o pensijním pojištění ze 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z r. 1907, ve znění cís. nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z., a zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., jest vypláceti příslušným nositelem pensijního pojištění za dobu od 1. ledna 1920 až do 31. prosince 1921 přídavek k důchodu.
§ 2.
(1) Přídavek k důchodu vyměřuje se:
1. 100% náležejícího důchodu starobního, invalidního, vdovského nebo příspěvku vychovávacího, byl-li důchod vyměřen dle I. neb II. třídy služného;
2. 75% náležejícího důchodu starobního, invalidního, vdovského nebo příspěvku vychovávacího, byl-li důchod vyměřen dle III. neb IV. třídy služného, a
3. 50% náležejícího důchodu starobního, invalidního, vdovského nebo příspěvku vychovávacího, byl-li důchod vyměřen dle V. neb vyšší třídy služného.
(2) Nečiní-li však důchod starobní nebo invalidní s přídavkem ani, 600 K, důchod vdovský s přídavkem ani 300 K, zvyšuje se přídavek o část ku potřebnou k tomu, aby úhrnné požitky činily při důchodu starobním nebo invalidním 600 K, při důchodu vdovském 300 K. Příplatky vychovávací (§ 17 a) zákona o pensijním pojištění) do uvedených částek se nepočítají.
§ 3.
Doplněný důchod starobní nebo invalidní s přídavkem nesmí přesahovati ročně 2400 K, důchod vdovský 1200 K, vychovávací příspěvek dítěte jednostranně osiřelého 800 K, a dítěte oboustranně osiřelého 1600 K. Součet vychovávacích příspěvků s přídavkem nesmí býti vyšší nežli jednostopadesát procent úhrnu stanoveného pro vychovávací příspěvky v § 16, odstavec 3. zákona o pensijním pojištění; přídavky rozdělí se v mezích této nejvyšší výměry na jednotlivé děti stejným dílem. O příplatcích vychovávacích platí ustanovení § 2. § 4.
Nárok na přídavek k důchodu mají pouze důchodci bydlící v územ republiky československé.
§ 5.
(1) O přiznání a vyměření přídavku rozhoduje příslušná důchodová komise (§ 60 zákona o pensijním pojištění) zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu, po případě orgán náhradního nositele pojištění, jenž rozhoduje o přiznání důchodu.
(2) Opravných prostředků z rozhodnutí důchodové komise zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu není.
(3) Z rozhodnutí náhradního nositele pojištění lze se odvolati v neprodlužitelné lhůtě šesti měsíců k důchodové komisi zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu, v jejímž obvodě důchodce posléze byt v zaměstnání podléhajícím pensijnímu pojištění. Dalšího opravného prostředku z rozhodnutí této důchodkové komise není.
§ 6.
(1) Nositel pojištění opatří si úhradu vyplacených přídavků k důchodům tak, že po uplynutí správního roku rozvrhne potřebný peníz na své členy-zaměstnavatele úměrně k výši pojistných prémií (§ 33, odst. 1., zákona o pensijním pojištění) předepsaných jim v tomto správním roce. Příspěvek podle rozvrhu předepsaný jest splatný prvního dne měsíce následujícího po doručení výměru.
(2) Právo sraziti si poměrnou částku tohoto příspěvku (§ 36 zákona o pensijním pojištění) zaměstnavateli nepřísluší.
(3) Pro řízení ve věcech přídavků k důchodu platí obdobně §§ 35, 38, 75, odst. 3., a § 75a, odst. 2., zákona o pensijním pojištění.
§ 7.
(1) Zaměstnancům, kteří byli nebo jsou z pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění vyňati, majíce normální nároky pensijní, a jejich pozůstalým jsou nositelé jejich pensijního pojištění nebo zaopatření povinni poskytnouti k pensijním (zaopatřovacím) požitkům přídavky, rovnající se polovině zvýšení odpočivných (zaopatřovacích) požitků, stanoveného v § 1 zákona ze 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. na rok 1920, pokud jinými předpisy nejsou přídavky stanoveny v míře vyšší. Náklad těchto přídavků uhradí zaměstnavatelé.
(2) Pensijní (zaopatřovací) požitky nesmí činiti s přídavkem více něž dvojnásobné částky stanovené jako nejvyšší mez v odstavci 1. §u 3.
(3) Dostalo-li se řečeným zaměstnancům (pozůstalým) po 1. prosinci 1918 zvýšení pensijních (zaopatřovacích) požitků úpravou služného, tvořícího základ pro výměru těchto požitků, započte se toto zvýšení na přídavky, stanovené v odst. 1. a 2.
(4) Požívá-li zaměstnanec uvedený v 1. odstavci (jeho pozůstalí) vedle nezkrácených pensijních (zaopatřovacích) požitků také úrazové renty, započte se tato renta do přídavku, pokud pensijní (zaopatřovací) požitky s přídavkem a rentou by činily více než ¾ maximálních sazeb v § 1 zákona z 17. prosince 1919, č. 8 Sb. z. a n. na rok, 1920, uvedených; v každém případě však musí s poskytnouti aspoň ¼ přídavku.
§ 8.
Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení. § 9.
Ministru sociální péče se ukládá, by nařízení toto provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.
Švehla v. r.
v zastoupení ministerského předsedy.
Dr. Veselý v. r.
Staněk v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Beneš v. r.
Prášek v. r.
Dr. Hodža v. r.
Sonntág v. r.
Klofáč v. r.
Dr. Heidler v. r.
Habrman v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Hampl v. r.
Dr. Franke v. r.

Citace:

Sociální pojištění. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 453-455.