Čís. 12890.

Manžel nemůže návrh na snížení prozatímního výživného pro manželku odůvodniti výlohami na léčení choroby, kterou měl již při původním stanovení výživného, není však závady, by v návrhu na sníženi výživného neuplatňoval výlohy následkem zhoršení oné choroby. Tu pak lze přihlížeti nejen k výdajům, jež již byly učiněny (o nichž je zjevno, v jaké výši vznikly), nýbrž, je-li výživné placeno měsíčně předem, i k výlohám bezprostředně mu nastávajícím v budoucích měsících, pokud jest jich zapotřebí k zachováni jeho výdělečné schopnosti.
(Rozh. ze dne 7. října 1933, R I 777/33.)
Usnesením ze dne 13. listopadu 1931 bylo manželi uloženo, by platil manželce prozatímní výživné měsíčních 500 Kč. Návrhu manžela, by bylo výživné sníženo, ježto se zhoršily manželovy majetkové poměry vzhledem k vyšším nákladům na nemoc, soud prvé stolice vyhověl a snížil výživné na měsíčních 400 Kč. Rekursní soud zamítl pro tentokrát návrh manželův na snížení výživného.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Přisvědčiti jest rekursnímu soudu potud, že výlohy vzniklé navrhovateli již v roce 1931, tedy před povolením prozatímné výživy ze dne 23. listopadu 1931, které mohl uplatniti již tehdy, nemůže dodatečně uplatňovati po vyměření výživného, neboť by to bylo obcházením předpisů o právoplatnosti usnesení. Nemůže tedy stěžovatel uplatniti nyní výlohy vzniklé mu před 13. listopadem 1931 léčením následků zranění utrpěného ve válce (zánětu sedacího nervu). Rovněž nemůže navrhovatel uplatňovati možné budoucí výlohy jako důvod ke snížení stanoveného výživného. Naproti tomu není překážky, by z téhož důvodu neuplatnil výlohy nutné bezprostředně mu nastávající, je-li jejich nutnost. osvědčena lékařským vysvědčením, v němž je poukázáno k tomu, že léčení jest nutným následkem zhoršení se nemoci, byť i tato nemoc tu byla před vydáním usnesení ze dne 13. listopadu 1931, neboť platí i tu zásada »rebus sic stantibus« (rozh. 3968 sb. n. s.). Zhorší-li se majetkové poměry manželovy za sporu o rozvod tím, že se objeví následkem zhoršení nemoci nutnost nových výloh na léčení, které učiněny býti musí k zachování výdělečné schopnosti manželovy, může soud určené výživné změnili a je snížili, je-li toho třeba k lomu, by z peníze takto ušetřeného byly hrazeny nutné výlohy se zhoršením nemoci spojené. Nejvyšší soud nesdílí názor soudu rekursního, že lze přihlíželi jen k výdajům, jež již byly učiněny, o nichž je zjevno, v jaké výši vznikly, neboť by za platnosti tohoto právního názoru nemohl nemocný manžel, jehož nemoc vyžaduje naléhavě nákladné léčení, nepodařilo-li by se mu sehnali potřebné k lomu peníze zápůjčkou, vůbec učinili nezbytně nutné náklady léčebné, čímž by po případě svou výdělečnou schopnost zmenšil neb aspoň ohrozil. Platí-li se podle § 1418 obč. zák. výživné ve lhůtách měsíčních předem, jest opodstatněno, aby výživné bylo též sníženo pro budoucí měsíce, pokud toho jest potřebí k lomu, by živitel, jenž musí výživné hradili, mohl učinili nutné výdaje k zachování své výdělečné schopnosti. Lékařskými vysvědčeními jest osvědčeno, že se na jaře r. 1932 zvětšila bolestivost neduhu navrhovatelova, a vysvědčením zubního lékaře je osvědčeno, že potřebuje ošetření chrupu, což bude vyžadovali asi 600 Kč. Na základě vydání navrhovatelových v roce 1931 pokládal první soud za osvědčeno, že náklady lázeňského léčení v roce 1932 budou činili po odečtení příspěvku léčebného fondu asi 2000 Kč a léčení zubů 600 Kč, dohromady ledy asi 2600 Kč ročně, 216 Kč měsíčně, což se jeví býti přiměřeným (§ 273 c. ř. s.), aniž by bylo potřebí k pouhému osvědčení detailního výpočtu. Snížil-li ledy první soud příspěvek navrhovatelův z 500 Kč na 400 Kč, jest snížení to odůvodněno.

Citace:

Čís. 12890. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 303-304.