Čís. 12866.

Advokátovi nepřísluší již samo o sobě zákonné zástavní právo na hotovosti, již pro svého klienta přijal, nýbrž může se na ní zástavním právem zajistiti jen složením na soudě za předpokladů § 19 adv. ř. Složil-li advokát hotovost, již pro svého klienta přijal, do soudní úschovy, ač palmámí účet nebyl mezi ním a jeho klientem sporný, nenabyl k složené hotovosti zástavního práva podle § 19 adv. ř.
Složením na soudě nepozbyl však advokát práva podle § 19 prvý odstavec adv. ř., aby si z peněz, které přijal pro svého klienta, s jeho souhlasem srazil výlohy a odměny za svou činnost jako advokát, chtěl-li složením jen přenechati exekučnímu soudu, by rozhodl podle zákona a by prohlásil, že mu přednostní právo k složeným penězům přísluší a že toto jeho právo musí býti respektováno i exekučními zástavními věřiteli.
Advokát mohl si arciť sraziti jen palmámí pohledávky, které mu vznikly do dne doručení usnesení o exekučním zabavení peněz jeho klienta, nikoliv též napotomní palmámí pohledávky, i když k tomu byl svým klientem zmocněn.
(Rozh. ze dne 30. září 1933, Rv I 2063/31.)
U žalovaného advokáta byla pro jeho klienta Aloísa P-a složena Antonínem Č-em kupní cena za mlýn 120000 Kč. Ježto na pohledávku Aloísa P-a z kupní smlouvy byla vedena různými věřiteli exekuce, složil žalovaný advokát na soudě část kupní ceny 38522 Kč 59 h, jež mu zbyla po vykonaných platech. K složené částce uplatňoval žalovaný zástavní právo podle § 19 adv. řádu. Exekuční soud přikázal složenou částku žalovanému ke krytí jeho palmámí pohledávky. Vymáhající věřitel Julius W., byv poukázán s odporem proti tomuto přikázání na pořad práva, domáhal se na žalovaném žalobou, o niž tu jde, by žalobcovu odporu bylo vyhověno a by ze složených peněz bylo žalobci přikázáno 35573 Kč 35 h. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě co do 5000 Kč, jinak ji zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobcovu přikázal žalobci 35573 Kč 73 h.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Žalovaný opírá nárok na uspokojení své palmámí' pohledávky v přednostním pořadí při rozvrhu o předpisy § 19 adv. ř. Tyto předpisy upravují zevrubně postup advokáta, jenž se chce učiniti zaplacena nebo zajištěna za své výdaje a odměny z hotovosti, kterou přijal pro svého klienta. Může si příslušné částky sraziti, ale musí hned o tom se stranou súčtovati. Jakmile však klient popře správnost a výši advokátovy pohledávky, není advokát již oprávněn sraziti si přes to o své újmě svou pohledávku, nýbrž, nevedlo-li snad k cíli smírné zakročení výboru advokátní komory, jest jen oprávněn ke svému krytí složití příslušnou částku na soudě a povinen dokázati správnost a výši své pohledávky. Teprve k částce takto složené přísluší mu zákonné právo zástavní. Z těchto ustanovení vysvítá, že advokátovi na hotovosti, kterou pro svého klienta přijal a již má v uschování, nepřísluší již samo o sobě zákonné právo zástavní, nýbrž že se může na ní zástavním právem zajistiti jen složením u soudu, a to za předpokladů § 19 adv. ř. Než těchto předpokladů v souzeném případě není, neboť palmární účet nebyl mezi žalovaným a jeho klientem Aloisem P-em sporný, takže žalovaný neměl příčiny, aby u soudu složil příslušnou částku z oněch 120000 Kč, které přijal pro svého klienta od Antonína Č-a. Žalovaný nemůže proto opírati právo k přednostnímu uspokojení z částky 38522 Kč 59 h, jím u okresního soudu v K. jako u soudu exekučního složené o zákonné zástavní právo podle § 19 čtvrtý odstavec adv, ř., jak se mylně domnívá a jak doličují nižší soudy. Přes to jest mu přiznati toto přednostní úkojné právo aspoň v obmezeném rozsahu, avšak z jiných důvodů, které jsou opodstatněny skutkovým přednesem žalovaného a zjištěním nižších soudů.
Usnesením obchodního soudu v Praze ze dne 30. března 1927 bylo k zajištění směnečné pohledávky vymáhajícího věřitele Ladislava V-a 30000 Kč s přísl. povoleno zabavení nároku na částku 120000 Kč, kterou Antonín Č. jako část kupní ceny za nemovitost od dlužníka Aloise P-a koupenou k rukám žalovaného uhradil, pokud se týče zabavením nároku dlužníkova proti žalovanému na vydání této části ceny trhové. Usnesením okresního soudu v K. jako soudu exekučního ze dne 14. října 1927 byla po přeměně zajišťovací exekuce v exekuci uhražovací přikázána zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli k vybrání. Zabavením a přikázáním pohledávky k vybrání nemůže vymáhající věřitel nabýti více práva než kolik měl jeho dlužník proti poddlužníkovi v době zabavení. V souzeném případě přichází v úvahu jako doba zabavení 9. duben 1927, ježto tohoto dne bylo doručeno žalovanému jako poddlužníku usnesení exekuci povolující. Vymáhající věřitel Ladislav V., pokud se týče žalobce jako jeho právní zástupce mohli proto požadovati na žalovaném vyplacení zabavené a k vybrání přikázané pohledávky jen v oné výši, jak ji mohl v době zabavení po něm požadovati Alois P. Žalovaný, když byl jako poddlužník žalován vymáhajícím věřitelem Ladislavem V-em o zaplacení zabavené pohledávky, namítal, že z peněz, jež ho došly pro Aloisa P-a, konal různé platy podle příkazu svého klienta, a odpočítal svou palmární pohledávku, kterou jeho klient ve výši 110724 Kč 74 h uznal za správnou, a že takto byla vyčerpána celá částka 120000 Kč až na zbytek 9275 Kč 26 h, který si zadržel jako zálohu k zaplacení dávky z přírůstku hodnoty; na této námitce trval žalovaný i když skládal spornou částku zabavené pohledávky k exekučnímu soudu a když přihlašoval svou pohledávku k rozvrhovému roku. Za tohoto stavu věci nepozbyl žalovaný složením peněz u soudu práva, jež mu přísluší podle § 19 prvý odstavec adv. ř. a jež mu umožnilo, by si z peněz, které přijal pro svého klienta, za jeho souhlasu srazil výlohy a odměny za svou činnost jako advokát, neboť tímto složením chtěl jen, jak vysvítá z jeho přihlášky, přenechati soudu exekučnímu, by rozhodl podle zákona a by prohlásil, že mu přednostní úkojné právo ke složeným penězům přísluší a že toto jeho právo musí býti respektováno i exekučními zástavními věřiteli. Žalovaný mohl si arciť sraziti jen ony palmární pohledávky, které mu vznikly do dne doručení usnesení o exekučním zabavení peněz pro pohledávku Ladislava V-a, pokud se týče žalobcovu, t. j. do 9. dubna 1927 a nikoli též pohledávky palmární po té vzniklé do dne uznání Aloisem P-em, t. j. 8. října 1927, i když k tomu byl svým klientem zmocněn. Doručením dotyčného usnesení byla žalovanému jako poddlužníkovi podle § 294 ex. ř. odňata možnost, by disponoval zabavenými penězi podle nařízení svého klienta, i když bylo učiněno před doručením zápovědí, neboť příkazem dlužníkovým, by poddlužník s částkou u něho pro dlužníka složenou určitým způsobem naložil, nepřestává složená částka býti zabavitelným majetkem dlužníkovým. Žalovaný nemohl tudíž po doručení zápovědi použiti zmocnění svého klienta a sraziti si další palmární pohledávku z přijatých peněz, neboť tím by zabavenou pohledávku snížil na škodu vymáhajícího věřitele. Ježto nižší soudy, vycházejíce z nesprávného právního posouzení, nezjistily, jakou částkou vznikla žalovanému palmární pohledávka do 9. dubna 1927, zůstalo řízení již v první stolici kusým.

Citace:

Čís. 12866. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 264-267.