Čís. 12943.Zabaveni mzdy se vztahuje jen na pohledávku zaměstnance z určité služební smlouvy, jejímž zánikem přestává i účinnost zákazu poddlužníkovi podle § 294 ex. ř. K platnému zabaveni mzdy z nového služebního poměru jest třeba nového zabaveni a nového zákazu výplaty mzdy poddlužníkovi. V tom, že dlužník nepřišel po krátký čas do práce, nelze ještě spatřovati zrušení služebního poměru neurčitého trvání a důsledkem toho nelze v nastoupení práce u téhož zaměstnavatele za týchž podmínek shledávati ujednání nového služebního poměru.(Rozh. ze dne 21. října 1933, Rv II 775/31.)Nezletilé žalobkyni byla povolena k vydobytí výživného proti Jindřichu H-ovi exekuce zabavením a přikázáním k vybrání dvou třetin platu, jejž měl dlužník u žalované cihlářské firmy. Žalovaná však vyplatila za rok 1928 mzdu přímo dlužníku, ač jí bylo usnesení o zabavení mzdy doručeno dne 19. března 1928, usnesení o přikázání mzdy k vybrání dne 6. června 1928. Proti žalobě o zaplacení 5025 Kč namítla žalovaná, že Jindřich H. přerušil u ní služební poměr v době od 25. května 1928 do 1. června 1928, takže od 1. června 1928 nastal mezi žalovanou a Jindřichem H-em nový služební poměr, na nějž se již nevztahovalo zabavení mzdy ve prospěch žalobkyně. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Podle zjištění prvého soudu, jemuž se neodporuje, jde o přerušení pracovního poměru Jindřicha H-a roku 1928 v době od 25. května do 1. června. Nelze přisvědčiti názoru odvolatelky, že 1. června 1928 nastal mezi žalovanou stranou a Jindřichem H-em nový pracovní poměr, na který se již zabavení mzdy nevztahovalo. Žalovaná strana netvrdila, že Jindřich H. byl přijat dnem 1. června 1928 do práce za podmínek jiných nebo do práce jiné, než jakou vykonával dříve. Z toho důvodu právě nebylo potřebí, by se prvý soud zabýval otázkou, proč k přerušení pracovního poměru došlo. Právě z té okolnosti, že pracováno bylo u téhož zaměstnavatele a za týchž, podmínek, plyne, že jde o pokračování v původním poměru pracovním, a na mzdu vyplácenou Jindřichu H-ovi i po prvém červnu 1928 jest proto vztahovati zabavení mzdy. Jestliže tedy prvý soud zjistil, že za rok 1928 mělo býti ze mzdy Jindřicha H-a z důvodu vedení exekuce žalobkyní zadrženo 6387 Kč, čemuž co do výše strana žalovaná neodporuje, nepochybil prvý soud ani právně, odsoudiv žalovanou stranu k zaplacení zažalované částky, která jest menší, než mzda, jež takto měla býti Jindřichu H-ovi zadržena.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Žalovaný hájí sice správný názor právní, že se zabavení mzdy vztahuje Jen na pohledávku zaměstnance z určité služební smlouvy a že zánikem této služební smlouvy přestává též účinnost zákazu poddlužníkovi podle § 294 ex. ř., by dlužníkovi mzdu nevyplácel, a že k platnému zabavení mzdy z nového služebního poměru jest třeba nového zabavení a nového zákazu výplaty mzdy dlužníkovi. Nelze však souhlasiti s právním názorem žalované firmy, že mezi ní a dlužníkem Jindřichem H-em došlo ke zrušení služební smlouvy dnem 25. května 1928, kdy H. do práce nepřišel. Podle názoru žalované firmy vystoupil prý H. ze služebního poměru již tím, že nepřišel do práce. Podle toho byla by smlouva služební mezi ní a dlužníkem H-em sjednávána vždy jen na jeden pracovní den a to vždy až příchodem do práce. Že byla taková výslovná úmluva, žalovaná strana netvrdí a neuvedla ani takové skutečnosti, které by, hledíc k § 863 obč. zák., nedávaly rozumného důvodu k pochybnostem o takovémto způsobu sjednávání služební smlouvy. Dovolací soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že v nepřijíti do práce nelze spatřovati ještě zrušení služební smlouvy. Není v rozporu se spisy předpoklad odvolacího soudu, že H. od 1. června 1928 pracoval za těchže podmínek jako před 25. květnem 1928, ježto žalovaná firma netvrdila jiný smluvní obsah ujednání s H-em a sama připouští, že dlužník H. pracoval za mzdu od kusu. Podle § 1155 obč. zák. nemá nekonání služeb za následek zrušení služebního poměru, nýbrž jen ztrátu nároku na mzdu, což u Jindřicha H-a bylo tím zřetelnější, an pracoval od kusu, jak žalovaná firma nyní sama připouští. Dále se žalovaná firma dovolává obsahu výplatních listin, avšak z těch nemůže pro správnost svého názoru nic získati, protože z výpisu, který jest připojen ke spisům, není zřejmo, že každý odchod z práce znamenal již také přerušeni služebního poměru, a nepotvrzuje se z něho zejména, že v závodě žalované se dělníci denně střídají z pracovního poměru neustále vystupujíce a do něho zase nově vstupujíce, což prý mělo býti u H-a, naopak jest jím dokázáno, že mzda se vyplácí týdně a že tedy služební poměr neměl ráz jednodenní. Dovolací soud má za to, že mezi žalovanou stranou a H-em byla sjednána pracovní smlouva neurčitého trvání a že proto k jejímu zrušení bylo třeba výpovědi podle § 1158 obč. zák., když žalovaná firma ani netvrdila, že služební smlouvu s H-em předčasně zrušila pro nedostavení se do práce (§ 1162 obč. zák.). Žalovaná strana však ani netvrdila, že služební poměr mezi ní a dlužníkem H-em byl zrušen výpovědí. Odvolací soud věc správně posoudil uznav, že nenastalo zrušení služebního poměru H-ova u žalované firmy a že proto zabavení jeho mzdy bylo právně účinným i po 25. květnu 1928.