Čís. 12897.
Stačí, byly-li nedostávající se náležitosti směnky doplněny po vydání směnečněho platebního příkazu, stalo-li se tak nejpozději před vymesením rozsudku prvé stolice v řízení o námitkách.
Lhostejno, zda podpis vydatele byl umístěn pod podpisem příjemce a rukojmího směnky, či vedle nich, jen když se tak stalo pod kontextem směnky na její přední straně.
Prohlášení rukojemské není podstatnou části směnky a není příjemce směnky oprávněn vytýkati nesprávnost rukojemského prohlášení.

(Rozh. ze dne 7. října 1933, Rv II 753/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný přijatel, že podpis úředníka K-a byl přičiněn pod razítko žalující záložny jako vydatelky směnky na směnku vedle podpisu předsedy záložny teprve za sporu; že podpis vydatele nebyl umístěn přesně pod kontextem směnky a že prohlášení rukojemské není správné. Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jak již nižší soudy správně uvedly, stačí, byly-li nedostávající se náležitosti směnky doplněny po vydání směnečného platebního příkazu, stalo-li se tak nejpozději před vynesením' rozsudku soudem prvé stolice v řízení o námitkách (rozh. 4904 sb. n. s.). Byl-li tedy podpis úředníka K-a přičiněn pod razítko žalující záložny, jako vydatelky směnky na směnku vedle podpisu předsedy záložny Antonína R-a před vynesením prvého rozsudku, byla náležitost směnky, žádaná v § 3 čís. 5 sm. zák., doplněna včas. Pokud jde o umístění podpisu vydatelky, jest nerozhodno, zda byl umístěn pod podpisem příjemce a rukojmího směnky, či vedle nich, jen když se tak stalo pod kontextem směnky na její přední strahě (rozh. 2995, 3011, 7693 a 3112 sb. n. s.). V tom směru jest však nesporné, že podpis se stal na přední straně směnky, pod textem směnky vedle podpisů akceptanta a rukojmího, tedy platně. Pokud jde o prohlášení rukojemské, není podstatnou částí směnky (§ 3 sm. zák. úsudkem z opaku) a není proto žalovaný jako příjemce směnky legitimován vytýkati nesprávnost prohlášení rukojemského, poněvadž se nedotýká platnosti jeho závazku z akceptu. Nebylo proto lze k této jeho výtce přihlédnouti.
Citace:
č. 12897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 319-319.