Čís. 12914.
Byl-li poplatek z dřívějšího převodu nemovitosti předepsán nynějšímu jejímu vlastníku z důvodu věcného ručení, nemůže se nynější vlastník nemovitosti, jenž dosud sám onen poplatek nezapravil, domáhati na tom, kdo jest podle zákona povinen poplatek zapraviti, by zapravil poplatek jemu, jest však oprávněn domáhati se na zavázaném, by zapravil poplatek z převodu bernímu úřadu.
(Rozh. ze dne 14. října 1933, Rv I 989/32.)
Trhovou smlouvou ze dne 29. října 1928 prodali žalovaní pozemky Antonínu S-ovi, jenž je dne 29. ledna 1929 prodal žalobcům. Ani žalovaní ani Antonín S. nezapravili převodní poplatek z kupní smlouvy ze dne 29. října 1928, pročež byl berním úřadem předepsán tento převodní poplatek 4195 Kč 50 h žalobcům na základě věcného ručení prodaných nemovitostí. Žalobě, jíž se domáhali žalobci na žalovaných, by žalovaní byli uznáni povinnými zaplatiti rukou společnou a nerozdílnou bernímu úřadu převodní poplatek 4195 Kč 50 h z kupní smlouvy ze dne 29. října 1928 do 14 dnů pod exekucí nebo zaplatiti žalobcům rukou společnou a nedílnou do 14 dnů pod důhonem práva 4195 Kč 50 h, procesní soud vyhověl rozsudkem pro zameškání žalovaných. Odvolací soud k odvolání žalovaných napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobci uvádějí ovšem v žalobě, že mají činiti náklad, který náleží žalovaným, a odvozují odvolatelé ze slova »náklad«, že jest uplatňován nárok podle § 1042 obč. zák. Tomu však tak není. Žalobci mohli v žalobě použiti povšechného výrazu, že na místě žalovaných mají vykonati plnění, a vysvítá ze žalobního děje, že v poměru k žalovaným k tomuto plnění nejsou zavázáni. Pokud jde o žalobní prosbu, by žalovaní zaplatili převodní poplatek bernímu úřadu, jest tento nárok úplně opodstatněn. Že žalovaní jsou povinni hraditi převodní poplatek rukou společnou a nerozdílnou, plyne ze zákona. Žalobci mohou žádati, by žalovaní tomuto závazku dostáli, a to již tehdy, hrozí-li jim nebezpečí, že věřitel na ně dokročí, aniž by se vyžadovalo, že dluh již zapravili. Žalobní prosba v prvé části slouží k tomu, by bylo zabráněno, by žalobci nebyli nuceni k plnění, k němuž proti žalovaným nejsou povinni, jakž vyplývá ze skutkové podstaty, kterou jest považovati za pravdivou, a k němuž jen na základě věcného ručení nemovitosti v poměru k státu mohou býti přidrženi. K uvarování tohoto nebezpečí však není zapotřebí, by žalobci sami převodní poplatek již zaplatili. Pochybná mohla by býti jen otázka, zdali i druhá část žalobní prosby jest odůvodněna a zdali v tomto ohledu nejde o postižní nárok, který teprve tehdy může býti uplatňován, když žalobci zažalovaný poplatek zapravili. V tomto směru však uvážil odvolací soud, že podle doslovu žalobní prosby žalovaným jest vyhrazena volba, zdali placení chtějí vykonati bernímu úřadu, či žalobcům. Jest jim proto dáno na vůli, by druhé části žalobní prosby dostáli teprve tehdy, když žalobci sami poplatek u berního úřadu již složili. Tím jsou však všechny pochybnosti co do přípustnosti druhé žalobní prosby odstraněny.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných potud, že zamítl pro tentokráte žalobní prosbu, by žalovaní byli uznáni povinnými zaplatili žalobcům rukou společnou a nedílnou do 14 dnů pod důhonem práva 4195 Kč 50 h; jinak dovolání žalovaných nevyhověl.
Důvody:
Žalobci opřeli žalobu o to, že berní úřad doručil jim platební příkaz ze dne 9. března 1931, kterým jim z důvodu věcného ručení ukládá zaplacení 4195 Kč 50 h převodního poplatku. Žalobci tvrdí v žalobě, že mají učiniti »náklad« za žalované, kteří jsou povinni zaplatili řečený převodní poplatek ze smlouvy ze dne 29. října 1928. Z tohoto žalobního děje, který jest při rozsudku pro zmeškání základem rozhodnutí, jest zřejmo, že žalobci opírají žalobní nárok o to, že ručí za předepsaný převodní poplatek věcně podle § 72 zákona ze dne 9. února 1850, čís. 50 ř. zák., kdežto žalovaní jsou podle § 68 odstavec (3) téhož zákona povinni tento poplatek zaplatili.. Právní poměr mezi stranami tvoří tedy podle žalobních údajů zákon sám (§ 859 obč. zák.). Tuto důležitou skutečnost s hlediska právního přehlížejí však dovolatelé, tvrdíce, že jen smlouvou mohl by býti založen právní poměr mezi nimi a žalobci. Jest tudíž jen otázkou, zda žalobci o týž přednes mohou právem opříti žalobní prosbu dvojího rozsahu. Podle tvrzení žaloby nezaplatili žalobci za žalované dosud nic. Nevstoupili proto v práva věřitele žalovaných, berního úřadu v T., a nemohou proto od nich dosud požadovati zaplacení, protože podle § 1358 obč. zák. nejsou k tomu před zaplacením jejich (žalovaných) dluhu oprávněni. Žalobci tvrdí sice, že placení jim stalo by se jen proto, aby zaplatili bernímu úřadu v T., avšak k tomu nelze přihlíželi proto, že v žalobní prosbě nic takového nežádají, a pak také z toho důvodu, že žalovaní jsou dosud povinni platili jen československému státu a jen placením bernímu úřadu v T. zbavují sebe a žalobce veškerého závazku podle § 1424 obč. zák. Potud jest právní názor odvolacího soudu nesprávný a dovolání žalovaných oprávněno. Bylo mu proto vyhověti částečně v ten způsob, že žalobní prosba, aby žalovaní platili žalobcům, byla pro tentokráte zamítnuta.
Dovolání však není ospravedlněno, pokud žádá zamítnutí celé žalobní prosby. Podle obsahu žaloby hrozí žalobcům placení převodního poplatku podle platebního příkazu, který dokazuje, že československý stát od nich žádá již zaplacení z důvodů věcného ručení na převodní poplatek (§ 60 odst. 1 popl. zák.). Žalobci uvádějí v žalobě, že mají učiniti »náklad« za žalované, a tomu nelze nijak jinak rozuměti, než že mají plniti za žalované. Jak již dovolací soud dovodil v rozhodnutí ve sb. n. s. civ. čís. 4192, — ke kterému se poukazuje —, jest mezi žalobci a žalovanými ze zákona podobný poměr, jako jest mezi dlužníkem a tím, kdo mu přislíbil plniti jeho věřiteli podle § 1404 obč. zák. (převzetí splnění), kteréžto ustanovení zákona vylučují žalovaní pro tento případ jen se zřetelem k tomu, že mezi nimi a žalobci není smluvního poměru. Pomíjejí i zde skutečnost již svrchu zmíněnou, že právní poměr mezi nimi a žalobci v podobném směru jako předpokládá § 1404 tvoří zde zákon sám §§ 68 odst (3) a 72 řečeného zákona. Žalobci jsou proto oprávnění, by od žalovaných žádali plnění pro berní úřad v T. V této části jest dovolání nedůvodné a bylo zamítnuto, aniž bylo třeba rozebírati věc ještě s jiných právních hledisek.