Čís. 12903.
Vnucený správce nemovitosti jest oprávněn vybírati a žalobou vymáhati i obecní dávky z nájmu.
(Rozh. ze dne 13. října 1933, R I 807/33.)
Na žalobcův dům v Praze byla povolena vnucená správa a dne 27. září 1930 byl zaveden vnucený správce. Žalobou, zadanou na soudě dne 10. listopadu 1930, domáhal se majitel domu na nájemníku zaplacení obecních dávek za léta 1927 až 1929. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle ustanovení § 109 ex. ř. jest vnucený správce oprávněn na místě dlužníka vybírati veškeré požitky a příjmy ze spravované nemovitosti a vůbec předsevzíti všechna právní jednání a právní činy, jakož i vznášeti veškeré žaloby, jichž je třeba, by vnucená správa byla provedena. Podle ustanovení § 119 ex. ř. patří k výtěžkům vnucené správy příjmy v čase zavedení vnuceného správce splatné, avšak dosud nevybrané, jakož i příjmy, jež se v budoucnosti po odevzdání nemovitosti správci stanou splatnými. Předpis tento platí beze všeho omezení. K příjmům těm patří tudíž nájemné i pachtovné, splatné již v den odevzdání nemovitosti správci, pokud nebylo ještě vybráno a pokud s ním dlužník ještě do té doby jinak nenaložil. Disposice dlužníkovy o nájemních lhůtách, splatných po zavedení vnuceného správce, jsou pro vnuceného správce bez účinku. Vnucený správce je tedy oprávněn vymáhati i nájemné i obecní dávky z nájemného (čís. 10824 sb. n, s.). V souzeném případě vnucená správa byla povolena a vnucený správce byl zaveden před podáním projednávané žaloby. Podle názoru soudu není tedy žalobce oprávněn k podání této žaloby, neboť oprávněným ji podati jest vnucený správce, zejména, ana vnucená správa ještě trvá. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Výtku nesprávného právního posouzení věci odůvodňuje odvolání tím, že není správný názor prvního soudu, že žalobce není oprávněn k žalobě z důvodu, že proti němu v době podání žaloby byla a dosud jest vedena vnucená správa dobu a že oprávněným podati žalobu jest jen vnucený správce. Této výtce nelze upříti oprávnění. Podle ustanovení § 99 prvý odstavec ex. ř., že soud exekuční, jakmile povolí vnucenou správu nebo jest dožádán o výkon povolené vnucené správy, pojmenuje správce a zpraví dlužníka, že se má zdržeti všelikého nakládání s užitky exekucí zatíženými, má zahájeni vnucené správy pro dlužníka za následek ztrátu disposice s užitky nemovitosti, pokud jsou postiženy exekucí a vnucený správce jest podle § 109 ex. ř. oprávněn od okamžiku, kdy mu byla nemovitost do správy odevzdána, ke všechněm opatřením, jež slouží k řádnému a úspěšnému hospodářskému užívání nemovitosti, a na místě dlužníka vybírati všechny užitky a příjmy ze spravované nemovitosti a o tom kvitovati a vůbec konati všechna právní jednání a právní činy a vznášeti všechny žaloby, kterých jest třeba, by vnucená správa byla provedena, t. j. by bylo docíleno výtěžků ze spravované nemovitosti, jichž jest užiti k tomu, aby správní výdaje byly zapraveny a aby vymáhající věřitel a jiní oprávnění byli uspokojeni (§ 119 prvý odstavec ex. ř.). K těmto výtěžkům podle § 119 prvý odstavec ex. ř. náležejí všechny užitky a důchody z nemovitosti, které dlužníkovi příslušejí a z exekuce nejsou vyňaty, a to plody nabyté po odevzdání nemovitosti správci a plody, které v čase tohoto již jsou odděleny a na nemovitosti se nalézají, dále důchody v tomto čase již dospělé, avšak ještě nevybrané, jakož i důchody, které dospějí teprve po odevzdání nemovitosti správci. Důchodem z domu ve vnucené správě jest především nájemné, které za vnucené správy jest oprávněn vybírati a vymáhati jen vnucený správce. V souzeném případě však o takovýto důchod žalobcova domu nejde. Žaloba se domáhá na žalovaném jen zaplacení nedoplatků obecních dávek ve smyslu ustanovení § 38, pokud se týče 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. Podle § 2 pravidel o vybírání obecních dávek v hlavním městě Praze, platných od 1. ledna 1929, jest povinen dávky ty platiti každý, kdo má místnosti přímo od majitele (trvalého uživatele) domu najaté. Podle § 7 těchže pravidel tyto dávky předpisuje magistrát hlavního města Prahy majiteli budovy, nájemci nájemních objektů jsou povinni majiteli (trvalému uživateli) budovy je v předepsaných lhůtách předem zaplatiti, majitel (trvalý uživatel) budovy jest povinen dávky ty vybrati a do 14 dnů obci odvésti a ručí za jejich řádné zaplacení. Jest tedy majitel domu, pronajímatel bytu, v souzeném případě žalobce, vyběrčím obecních dávek za řádné jich zaplacení ručícím a tato jeho funkce není zahájením a vedením vnucené správy domu nijak dotčena, poněvadž s ní není v souvislosti. Vnucený správce není ani zmocněncem dlužníkovým při vedení správy, ani zástupcem vymáhajícího věřitele, nýbrž jest veřejným orgánem, orgánem exekučního soudu, a nepřísluší mu tudíž, aby jako takový dlužníka, v souzeném případě žalobce, v uvedené jeho funkci výběrčího obecních dávek zastupoval. Vybíral-li vnucený správce s nájemným obecní dávky a je magistrátu hlavního města Prahy odváděl, bude věcí věcného řešení sporu, zdali a pokud nájemník, v souzeném případě žalovaný, byl tím sproštěn povinnosti proti žalobci odvésti mu obecní dávky. Pochybil tudíž soud první stolice, když žalobci z důvodu vedení vnucené správy na jeho dům nepřiznal oprávnění k žalobě a žalobu z tohoto důvodu zamítl. Vzhledem ke svému právnímu stanovisku co do oprávnění žalobce k žalobě soud první stolice se věcnou stránkou sporu a spornými skutečnostmi stranami tvrzenými vůbec nezabýval a zjištění v tomto směru neučinil, a zůstalo tudíž řízení v tomto směru neúplným.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě ke svému zrušovacímu důvodu, o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud přiznává vnucenému správci oprávnění k vybírání dlužného nájemného za vnucené správy, upírá mu však toto oprávnění pokud jde o vybírání obecních dávek z nájmu s poukazem k tomu, že tu nejde o důchod ze žalobcova domu a že podle § 2 pravidel o vybírání obecních dávek v Praze platných od 1. ledna 1929 jest majitel domu výběrčím těchto dávek u nájemníků a že v této vlastnosti jest povinen dávky ty do 14 dnů obci odvésti, ruče za jejich řádné zaplacení. S tímto právním názorem nelze souhlasili. Podle §§ 97 a 99 ex. ř. jest jen vnucený správce od okamžiku, kdy byla povolena vnucená správa nemovitosti, oprávněn disponovali spravovanou nemovitostí, jen on hospodaří, pobírá užitky, jemu náleží předsebrati právní jednání a úkony, jež výkon vnucené správy vyžaduje a, pokud to náleží k výkonu správy, je povolán i podávati žaloby (§ 109 ex. ř.). Vnucený správce vstupuje tudíž do nájemní smlouvy podle § 111 ex. ř. a vstupuje do ní jako do celku a přejímá z ní nejen veškerá práva, nýbrž i všechny závazky. V § 120 čís. 1 ex. ř. se výslovně stanoví, že vnucený správce jest povinen, by bez dalšího řízení z výtěžků spravované nemovitosti zapravoval nejen daně s přirážkami, nýbrž i jiné veřejné dávky, tedy i obecní dávky, pokud nejsou déle než 3 léta zadrženy, jakož i ty, které za vnucené správy dospějí. Vybírali obecní dávky z nájemného a odvádět! je náleží kdy k řádným úkonům, jimiž má býti zabezpečen výkon vnucené správy, a ukládá-li se vnucenému správci za povinnost je vybírali, jest z toho jasno, že jest i oprávněn tyto veřejně dávky žalobou vymáhali. Správně uvádí rekurent v rekursu, že by podle názoru odvolacího soudu musel nájemník odváděti nájemné vnucenému správci, kdežto obecní dávky dlužníku, majiteli reality, který by s nimi mohl disponovali, a že by taková prakse byla nejen nezákonná, nýbrž i neúčelná, ježto by dlužníku zůstala vyhrazena disposice s částí výtěžků vnuceně spravované nemovitosti.
Citace:
č. 12903. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 326-328.