Čís. 12980.


Při odhadu obytného domu nemohl býti vzat zřetel k možným budoucím důsledkům nové úpravy ochrany nájemců, podle níž ochrana pro některé byty v odhadovaném domě pominula, a nebylo najmě přípustné, aby u těchto bytů, ač byly v době odhadu pronajaty, bylo použito ustanovení § 20 odst. 2 starého a § 21 odst. 1 nového odhadního řádu o výpočtu kapitalisovaného výtěžku místností v době odhadu nepronajatých.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1933, R II 394/33.)
V exekučním dražebním řízení byl proveden odhad domu dne 19. srpna 1932. Odhadní cena nemovitostí byla soudem stanovena 10. října 1932. Dražební rok nařízen na 12. ledna 1933 a se zřetelem na zákon čís. 1 z roku 1933 se změnou dražebních podmínek přeložen na 3. března 1933. Na návrh vymáhající strany nařídil exekuční soud nový odhad nemovitostí, zrušiv zároveň dražební rok. Na stížnost dlužníkovu však rekursní soud toto rozhodnutí změnil a zamítl návrh na nový odhad nemovitostí, takže prvý soud nařídil opětně dražební rok na 22. června 1933. Dne 7. června 1933 povinný dlužník navrhl sám provedení nového odhadu nemovitostí, tvrdě, že se značně změnily předpoklady, na nichž prý odhad byl vybudován. Poukazuje na to, že byty v prodávaném domě podléhaly v době odhadu ochraně nájemníků, avšak podle zákona čís. 54/1933 od 1. října 1933 budou z této ochrany vyňaty, takže od té doby bude lze docíliti ryzí činže značně vyšší. Právě tento čistý roční výnos jest podkladem odhadní hodnoty. Exekuční soud vyhověl návrhu s poukazem k tomu, že hospodářské poměry se změnily. Rekursní soud zamítl návrh dlužníka na opětné provedení odhadu nemovitostí. Důvody: Z návrhu samého jest vidno, že ani v době návrhu povinného dlužníka ani v době rozhodnutí exekučního soudu změn, na něž návrh naráží, vůbec není a že také ani pro dobu, kdy asi opětný odhad by bylo nutno provésti, vůbec nastati nemohou. Poněvadž odhad jest provésti samozřejmě na základě poměrů a skutečností v době odhadu, museli by znalci i soud přihlížeti také jen k činžovnímu výtěžku té doby docilovanému. Je nepřípustné, aby při takovéto příležitosti byl brán zřetel k událostem, které snad mohou nastati v době budoucí, což plným právem lze říci i o významu a důsledcích zákona, jehož se dlužník dovolává. Nelze přece s jistotou předvídati, jaký význam tento zákon bude míti na výši nájemného, neboť nájemné nezávisí prostě na určité zákonné normě, nýbrž jest výslednicí celé řady složek jiných, zejména také řídí se podle suverenní národohospodářské zásady nabídky a poptávky. Pro nařízení nového odhadu není důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V projednávaném případě jest zbytečný poukaz dovolacího rekurenta na ustanovení § 20 odst. (2) starého a na ustanovení odst. (1) § 21 nového odhadního řádu, podle něhož jest vzíti při výpočtu kapitalisovaného výtěžku zřetel na nájemné, kterého by bylo lze docíliti z místností v době odhadu nepronajatých, poněvadž podle odhadního protokolu nepronajatých místností v době odhadu nebylo a dovolací rekurent to v návrhu na opětnou dražbu ani netvrdil. Vývody dovolacího rekursu, že stanovisko ohledně bytů nepronajatých platí i pro byty, jichž zákonitá ochrana novou úpravou ochrany nájemníků pominula, nemají v zákoně opory, a odkazuje se v tom směru na správné důvody napadeného usnesení.
Citace:
č. 12980. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 445-446.