Čís. 12844.

Proti nálezům bursovního rozhodčího soudu vídeňského musí se strany brániti podle předpisů rakouského práva u rakouských soudů a u nich musí zakročiti o nápravu i proti povolení exekuce, jež se stalo rakouským soudem v mezích mezistátní dohody.
(Rozh. ze dne 23. září 1933, R II 363/33.)
Na základě nálezu bursovního rozhodčího soudu pro zemědělské plodiny ve Vídni povolil vídeňský soud exekuci a dožádal o výkon okresní soud v T. na Moravě. Žalobu o bezúčinnost rozhodčího výroku, zadanou na okresním soudě v T., soud prvé stolice odmítl, maje za to, že není k projednání žaloby příslušný vzhledem k čl. XXV úvoz. zák. k c. ř. s. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a poukázal procesní soud, by o žalobě řádné řízení zavedl a ve věci rozhodl. Důvody: Čl. XXV úvoz. zák. k c. ř. s. se na souzený případ vůbec nevztahuje, ježto žaloba uplatňuje bezúčinnost rozhodčího výroku z důvodu § 595 čís. 1 c. ř. s. Podle § 596 jest tuto žalobu podati do tří měsíců u soudu uvedeného v § 582 c. ř. s. Tam jest stanoveno, že jest žalobu podati u soudu, který by býl pro tuto rozepři v první stolici příslušný, kdyby tu nebylo smlouvy o rozsudí. Stěžovatel byl při řízení na rozhodčím soudě žalovaným a musel by tedy v pravidelném řízení býti žalován u okresního soudu v T. Jest tudíž pro spor o bezúčinnost rozhodčího výroku příslušným okresní soud v T.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Ze žaloby je patrno, že směřuje proti rozsudku bursovního rozhodčího soudu pro zemědělské plodiny ve Vídni, a to v souvislosti s exekucí, která by byla na základě tohoto exekučního titulu zahájena u okresního soudu v T. Jde tu tedy o cizozemský exekuční titul, na který nelze použiti ani předpisů čl. XXIII nebo XXV uv. zák. k c. ř. s., které se týkají jen tuzemských soudů bursovních, ani předpisů §§ 595 a násl. c. ř. s., jichž předmětem rovněž mohou býti jen rozhodčí výroky vydané na území platnosti c. ř. s. Proto se žaloba nehodí k tomu, by o ní u tuzemského soudu mohlo býti jednáno a rozhodnuto, a právem ji proto procesní soud odmítl. Proti nálezům bursovního soudu vídeňského musí se strany brániti podle předpisů rakouského práva u rakouských soudů a u nich musí zakročiti o nápravu také proti povolení exekuce, jež se stalo rakouským soudem v rámci mezistátní dohody, jak obsažena je ve vl. nař. čís. 145/19 a 141/25 sb. z. a n. Jinak by tomu bylo, kdyby exekuci povolil tuzemský soud, neboť pak mohl by se dlužník brániti podle předpisů § 79 a násl. ex. ř. O případy čl. XXIX a XXX úvoz. zák. k ex. ř. tu nejde.

Citace:

Čís. 12844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 230-231.