Čís. 12900.
Proti usnesení soudu, jímž nebyla zrušena exekuce na movitosti z důvodu, že jsou příslušenstvím nemovitosti, není oprávněn k rekursu ten, kdo vedl exekuci na nemovitost.
Proti exekuci, jíž byly zabaveny svršky jako vlastnictví dlužníka, nemůže se dlužník s úspěchem domáhati zrušení exekuce z důvodu, že zabavené svršky jsou příslušenstvím nemovitosti, nepatřila-li nemovitost v době podání návrhu na zrušení již dlužníkovi, ana byla v imobilární exekuci proti dlužníkovi již přiklepnuta vydražiteli lhostejno, že teprve po podání návrhu na zrušení mobilární exekuce došlo k opětnému prodeji nemovitosti veřejnou dražbou pro nesplněni dražebních podmínek prvním vydražitelem.
(Rozh. ze dne 13. října 1933, R I 1011/32.)
Částečně k návrhu dlužníka (pol. 1—4), částečně z úřadu (pol. 6—8) zrušil soud prvé stolice exekuci na svršky (stroje), ježto prý zabavené svršky jsou příslušenstvím domu čp. 127 (továrny). Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele zamítl návrh dlužníka co do položek 1—4, ohledně předmětů zabavených pod pol. 6—8 zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v exekučním řízení pokračoval. Důvody: Podle dodatečného vyšetření je zjištěno, že dlužník není vlastníkem domu čp. 127 se stavbami, které podle knihovní poznámky jsou továrnou na hospodářské stroje, neboť ideální jeho polovina těchto nemovitostí byla dne 26. ledna 1932 prodána veřejnou dražbou Občanské záložně v L. Stěžovatelka právem vytýká, že svršky zabavené proti dlužníku nemohou býti příslušenstvím nemovitosti, náležející osobě jiné, než dlužníkovi. Předpokladem příslušenství nemovitosti je, zda svršky jsou určeny k trvalé potřebě nemovitosti. Směrodatný je tudíž úmysl, aby věci zůstaly trvale u nemovitosti. Takový úmysl může míti jen vlastník nemovitosti. Proto také ho nemůže míti pachtýř, nebo nájemce (sr. koment. k § 252 ex. ř., vyd. Kompas). Není-li dlužník vlastníkem nemovitostí, na kterých jsou zabavené svršky, nemůže uplatňovati zrušení exekuce na svršky z důvodu příslušenství. Svršky pod pol. 1—4 byly sice zabaveny v době, kdy dlužník byl ještě vlastníkem poloviny nemovitosti, avšak v době, kdy dlužník žádal za zrušeni exekuce, nebyl již vlastnikem poloviny nemovitosti a neměl proto oprávněni uplatňovati zrušeni exekuce podle § 252 ex. ř. nehledíc k tomu, že později byly zabaveny přístupem i pro jiné věřitele. Návrh dlužníkův nebyl proto v době jeho podáni zákonem odůvodněn. Soud nebyl také oprávněn zrušiti exekuci z úřadu na svršky zabavené pod pol. 6—8, neboť tyto svršky byly zabaveny již po prodeji ideální poloviny nemovitosti dlužníkovi patřící a scházel tudíž předpoklad, aby tu byla totožnost podmětů vlastnického práva i co do svršků i co do nemovitosti. Ku příslušenství musí se sice při výkonu exekuce přihlížeti z úřadu, z toho však neplyne, že by byl soud oprávněn zrušiti z úřadu exekuci na svršky, i když dříve byly příslušenstvím nemovitosti, odpadly-li později podmínky příslušenství. Je k tomu tím méně oprávněn, byla-li nemovitost v době rozhodování ve vlastnictví jiné osoby, než dlužníka. Soud by tím řešil otázku vlastnického práva, o které z úřadu rozhodovati nelze. Nesouhlasí-li vymáhající věřitel se zrušením exekuce z důvodu, že svršky jsou vlastnictvím osoby třetí, nelze tuto otázku řešiti z úřadu ani v tom případě, jsou-li svršky skutečně trvale spojeny s nemovitostí třetí osobě patřící, neboť i v tomto případě musí třetí osoba svůj vlastnický nárok uplatňovati žalobou podle § 37 ex. ř. Nezáleží proto na tom, zdali svršky zabavené pod pol. 1—7 byly současně s ideální polovinou nemovitostí dlužníku patřící Občanské záložně prodány. Tato musí své případné vlastnické právo sama uplatňovati žalobou.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Občanské záložny v L. a nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka.
Důvody:
Občanská záložna v L. není vůbec dotčena napadeným usnesením, neboť není stranou v tomto exekučním řízení; jako vymáhající strana v dražebním řízení na nemovitosti zapsané v knihovní vložce č. 127 není účastnicí exekučního řízení mobilárního; není tudíž s obou hledisek k rekursu oprávněna.
Při rekursu povinného, k němuž jest zásadně oprávněn, jest však k tomu přihlížeti, že návrhy na zrušení exekuce na svršky pol. 1—4, 6—8 zájemního protokolu učiněny byly dlužníkem ve dnech 13. června 1931, 24. října 1931 a 19. listopadu 1931 a že ku pravoplatnému dražebnímu prodeji ideální polovice nemovitosti patřící dlužníkovi došlo až dne 26. ledna 1932; táž část nemovitosti dlužníkovi patřící byla však již dne 31. května 1930, tudíž před oněmi návrhy dlužníkovými dražebním řízením přiklepnuta jeho manželce, načež teprve pro nesplnění dražebních podmínek touto vydražitelkou došlo k opětnému prodeji veřejnou dražbou dne 26. ledna 1932. Jest míti na paměti, že poznámka udělení příklepu má účinky vytýčené v § 72 všeobecného knihovního zákona (§ 183 III a čl. XXVI uvozovacího zákona k ex. ř.) a nemohly míti návrhy povinného právě pro nedostatek totožnosti podmětu vlastnického práva u svršků a u nemovitostí úspěch. K zabavení pásové pily došlo až dne 25. února 1932, kombinovaného hoblovacího stroje a soustruhu na železo pak dne 22. dubna 1932, tudíž po dražebním prodeji dlužníkovy reality na Občanskou záložnu v L., jenž nastal dnem 26. ledna 1932 a podle zásad svrchu zmíněných nebylo by bývalo možno vyhověti ani případným návrhům dlužníka na zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. (§ 252 ex. ř.); tím méně pak jest zde dán podklad pro zrušení exekuce podle těchto zákonných ustanovení z úřadu.