Č. 12845.

S hlediska § 87 směn. zák. jest rozhodné jen, zda žalobce věděl, nabývaje směnky, o námitkách dlužníka. Nedbalost majitele při nabytí směnky, ba ani jeho hrubá nedbalost nestačí.
(Rozh. ze dne 27. září 1933, Rv I 1375/33.)
Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř. s.), leč neprávem. Podle zjištění odvolacího soudu, z nichž při tomto dovolacím důvodu jest vycházet], odevzdal dovolatel zažalovanou směnku, jím podepsanou, Vilému P-ovi, by mu opatřil na ni zápůjčku u některého peněžního ústavu, a nebylo žalobci při nabytí směnky nic známo o podvodném úmyslu Viléma P-a. Je-li tomu tak, nutno přisvědčit] právnímu názoru odvolacího soudu, že dovolatel nemůže uplatňovati podle § 87 směn. zák. námitky vznesené jím proti směnečnému platebnímu příkazu proti žalobci, jenž nabyl směnky bezelstně. Netřeba se proto ani zabývati otázkou, zda dovolatel zmocnil Viléma P-a i ku přijetí peněz, čili nic. Žalobce neměl povinnost pátrati po tom, jakým způsobem Vilém P. nabyl směnky a jakým způsobem chtěl nakládati se směnečnou hodnotou. Případná nedbalost žalobce při nabytí směnky, ba ani hrubá nedbalost jeho, by nestačila, poněvadž jediné rozhodné jest, zda žalobce věděl v okamžiku nabytí směnky o námitkách dovolatelem uplatňovaných (sr. Staub-Stranz kom. ke směnečnému řádu čl. 82, pozn. 17 a Rouček, Československý zákon směnečný § 87).

Citace:

Čís. 12845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 231-232.