Čís. 13023.
Ustanovení § 1 zákona ze dne 21. prosince 1932, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1933, platí i pro dražbu první, i pro dražbu opětnou, zůstala-li první dražba (provedená za účinnosti zákona čís. 1/1933) bezvýslednou nebo nesplnil-li vydražitel dražební podmínky.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1933, R I 1092/33.)
Nemovitost, o niž tu jde, byla exekučně vydražena dne 7. března 1933. Návrhu, by byla povolena opětná dražba nemovitosti, soud prvé stolice usnesením ze dne 23. srpna 1933 vyhověl a stanovil nejnižší podání dvěma třetinami odhadní ceny. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že stanovil nejnižší podání polovinou odhadní ceny. Důvody: Podle § 154, třetí odstavec, ex. ř. jest opětné dražbě položití za základ dražební podmínky ustanovené pro první dražbu s tou úchylkou, že nejmenší podání (§ 151 ex. ř.) při opětné dražbě činí vždy polovici odhadní ceny nemovitosti a jejího příslušenství. Zákon ze dne 21. prosince 1932, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1933, vstupuje jen na místo § 151 ex. ř., nevztahuje se tudíž na § 154 ex. ř., jenž jest velícího rázu a zákonem čís. 1/1933 nebyl dotčen. Proti zasažení tohoto předpisu řečeným zákonem mluví i podstata opětné dražby, jež není již exekučním úkonem proti dlužníku, což plyne mimo jiné i z toho, že opětnou dražbu může navrhnouti i dlužník, dále každý knihovní věřitel a veřejné orgány uvedené v § 172 čís. 1 ex. ř., kdežto exekuční úkon může býtí navržen jen vymáhajícím věřitelem. Opětná dražba jest ovšem jen pokračováním dražby, zahájené proti dlužníku, povolením opětné dražby jest odstraněn příklep a exekuce se vrací do stavu, v němž byla před prvním dražebním rokem. Leč stav věci byl přivoděn nesplněním dražebních podmínek vydražitelem, obmeškalý vydražitel ručí za schodek pří nejvyšším podání a za náklady opětné dražby, jakož i za ostatní škody z jeho obmeškání. Není proto důvodu, by při opětné dražbě bylo použito ustanovení zákona čís. 1/1933, jež poskytuje ochranu jen dlužníku.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jelikož dražba nemovitosti, o kterouž jde, byla vykonána dne 7. března 1933, tedy po účinnosti zákona ze dne 21. prosince 1932 čís. 1 z r. 1933 sb. z. a n., platí jeho ustanovení i pro toto exekuční řízení (§ 9 cit. zák.). Podle druhého odstavce § 1 zák. čís. 1/1933 nemohou nemovité věci všeho druhu býti v exekuci v žádném případě zcizeny za cenu nižší než za dvě třetiny odhadní ceny. Již z doslovu zákona (arg. »v žádném případě«) je patrno, že tu nejde o pouhou novelisaci § 151 ex. ř., nýbrž o všeobecnou normu platnou ve všech případech, v nichž v exekučním řízení dojde ke zcizení nemovitosti. Dotčeným ustanovením byl tedy změněn i předpis § 154 ex. ř. ustanovující, že při opětné dražbě nejmenší podání vždy činí polovici odhadní ceny nemovitosti a jejího příslušenství, a platí nyní i pro opětné dražby zásada, že nejnižší podání musí dosáhnouti aspoň dvě třetiny odhadní ceny. Správnost toho názoru vyplývá zřejmě i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu (posl. sněm. tisk. 2081 z roku 1932), kde se praví (str. 5): »Ustanovení o nejnižším podání platiti mají samozřejmě jak pro dražbu první, tak i pro dražbu opětnou, zůstala-li první dražba bezvýslednou nebo nesplnil-li vydražitel dražebních podmínek.«