Čís. 12771.

Prodatel nemovitosti, jenž se kupní smlouvou zavázal provésti depuraci převodního poplatku váznoucího na prodávané nemovitosti z dřívějšího jejího převodu, nemá depurační povinnost k tomu, komu kupitel nemovitost dále prodal nepostoupiv mu zároveň (osobní) nárok na depuraci.
(Rozh. ze dne 2. září 1933, Rv I 569/32.)
Žalovaní byli povinni zaplatiti převodní poplatky 22000 Kč z koupě domu čp. 572 od nezl. Vlastimila S-a. Žalovaní prodali dům Martě S-ové, proti níž převzali závazek veškeré závady a břemena, pokud před knihovním vkladem trhové smlouvy ze dne 12. dubna 1928 na domě váznou neb by vázly, ze svého zaplatiti a vymazati. Trhovou smlouvou ze dne 23. května 1928 prodala Marta S-ová dům žalobkyni, při čemž žalobkyně nepřevzala na sebe ku placení a vybývání žádných jiných povinností a dluhů, než jsou ve smlouvě trhové uvedeny, a Marta S-ová jí ručila za to, že prodaná nemovitost jinými dluhy a závadami stižena není. Převodní poplatek ze smlouvy žalovaných s nezl. Vlastimilem S-em pojištěn byl na domě čp. 572 dne 4. prosince 1928, kdežto právo vlastnické vloženo bylo pro žalobkyni již dne 26. května 1928. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných, by byli uznáni povinnými zaplatiti rukou společnou a nerozdílnou československému státu (úřadu pro vyměřování poplatků v Praze) poplatky z trhové smlouvy ze dne 28. července 1927 a z převodu vlastnického práva celkem 22000 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jest souhlasiti s názorem prvého soudu, že převodní poplatky, o něž tu jde, patří mezi závady, které se žalovaní Martě S-ové zavázali depurovati, a nezáleží na tom, že byly pojištěny, když jim nemovitost již nenáležela, ježto již poplatným jednáním vznikl na ně státu nárok. Žalobkyně za tento převodní poplatek ručí jen věcně po rozumu § 72 popl. zákona, žalovaní, nejsouce již vlastníky nemovitosti, jen osobně, jak svědčí také výměr úřadu pro vyměřování poplatků. Žalobkyně může se na žalovaných domáhati zaplacení poplatku a depurace nemovitosti jen tehdy. jest-li k tomu na základě obligačního poměru mezi ni a žalovanými oprávněna, a tu jest přisvědčiti žalovaným, že takovéhoto poměru tu není. Z toho, že Marta S-ová prodala žalobkyni dům se vším příslušenstvím a právy v těch mezích a hranicích, jak jej dosud držela a užívala neb držeti a užívati oprávněna byla, ani z toho, že Marta S-ová ručila, že na nemovitosti nevážnou jiné dluhy než ve smlouvě uvedené, nelze dovoditi závazek žalovaných k deputaci převodního poplatku proti žalobkyni. Soud prvé stolice tento závazek žalovaných a nárok žalobkyně ani blíže neodůvodňuje, takže lze jen předpokládali, že byl veden právním názorem, že Marta S-ová postoupila i nárok na depuraci dluhů, k niž se proti ni žalovaní zavázali. Ustanoveni o převodu domu se všemi právy netýká se však jiných práv než práv s užíváním domu spojených, nikoliv, jak správně praví žalovaná strana, práv osobních, za něž nárok na depuraci jest pokládati; jinaký výklad smlouva nepřipouští, zejména ana otázka, zda a jak dalece Marta S-ová je povinna k depuraci, upravena je v odst. III. smlouvy ze dne 23. května 1928, a to jen mezi S-ovou a žalobkyni. Proti žalovaným není žalobkyně v žádném jiném poměru, než že po zákonu ručí vlastním jměním za jejich, tedy cizí dluh, což však ji ještě neopravňuje požadovati na žalovaných jako osobních dlužnících, by dluh zaplatili a dům depurovali. O takovémto závazku by bylo lze mluviti, kdyby tu byl smluvní závazek, že však takového závazku tu není, bylo již dolíčeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. nelze přiznati oprávnění, neboť odvolací soud posoudil věc po stránce právní správně a vývody dovolání nejsou způsobilé vyvrátiti správné důvody napadeného rozsudku, na něž se odkazuje. Aktivně žalobkyně ovšem jest oprávněna žalovati, ale správně usoudil odvolací soud, že žalovaní nejsou pasivně legitimováni, poněvadž žalobkyně nemá proti nim nárok na depuraci poplatku na jejím domě váznoucího. Mylný jest náhled dovolatelky, že její právo na depuraci jest právem věcným. Žalobkyně sice ručí věcně dle § 72 popl. zák. za převodní poplatek, avšak proti žalovaným sama nemá nárok věcný na výmaz poplatku, jak správně vyložil odvolací soud.

Citace:

č. 12771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 110-111.