Čís. 12948.
Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Předpis § 36 (2) zákona, podle něhož o rekursech rozhoduje krajský soud s konečnou platností, neplatí, nebylo-li předmětem rozhodování usnesení pracovního soudu, nýbrž usnesení okresního soudu příslušného podle § 42 zákona. Příslušnost okresních soudů v pracovních sporech (§ 42 zákona) jest výlučná v tom smyslu, že dobrovolné podrobení se příslušnosti jiných řádných soudů by nemělo právní účinek.
(Rozh. ze dne 26. října 1933, R I 979/33.)
Žalobu o zaplacení služebních požitků 36709 Kč a 8000 Kč zadal žalobce na okresním soudě v Ch., opíraje jeho příslušnost o předpis § 42 zák. o pracovních soudech, ježto byl zaměstnán ve filiálce žalované v obvodu okresního soudu v Ch. Žalovaná firma vznesla námitku místní nepříslušnosti, ježto ve služební smlouvě bylo ujednáno, že ve všech sporných případech, jež by mohly vzniknouti ze služební smlouvy, podrobují se strany výlučně okresnímu soudu v Z. Soud prvé stolice námitce vyhověl a odmítl žalobu pro místní nepříslušnost soudu. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V otázce přípustnosti dovolacího rekursu jest souhlasiti s názorem rekurentky, že dovolací rekurs je přípustný, poněvadž rekursní soud změnil usnesení okresního soudu v Ch. jako soudu řádného, pro nějž zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n. v § 42 nestanovil žádnou jinou výjimku kromě předpisů o příslušnosti okresních soudů, takže v ostatních směrech platí u okresních soudů i v případě § 42 zák. čís. 131/31 sb. z. a n. obecné předpisy zákonů procesních. Neplatí proto předpis § 36 (2) téhož zákona, podle něhož o rekursech rozhoduje krajský soud s konečnou platností, ano předmětem rozhodování nebylo usnesení pracovního soudu nebo jeho předsedy.
Dovolacímu rekursu nelze však přiznati oprávnění. Předmětem sporu jsou žalobcovy nároky z pracovního poměru ve smyslu § 2 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., a příslušnost dovolaného okresního soudu v Ch., — kdež není ani pracovního soudu ani zvláštního oddělení pro spory pracovní — jest odůvodněna předpisy §§ 3 a 42 uvedeného zákona, poněvadž žalobce byl zaměstnán naposledy v prodejně žalované v H., tedy v obvodu tohoto dovolaného soudu. Příslušnost okresních soudů (řádných soudů) ve sporech pracovních je přes opačné tvrzení žalované, odporující doslovu § 42 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., podle tohoto místa zákona výlučná v tom smyslu, že dobrovolné podrobení se příslušnosti jiných řádných soudů by nemělo právní účinek (rozh. čís. 12239 sb. n. s.). Proto se neprávem odvolává žalovaná k opodstatnění námitky místní nepříslušnosti na odstavec 16 ujednání pro první pololetí 1932 příloha 2), podle něhož se strany podrobují pro veškeré spory z této smlouvy vzešlé do 5000 Kč výlučné příslušnosti okresního soudu v Z., ve sporech přes 5000 Kč výlučné příslušnosti krajského soudu v U., takže každé jiné sudiště, zejména též sudiště § 87 j. n. jest vyloučeno. K tomu budiž jen podotčeno, že by v případě tvrzené platnosti dohody o místní příslušnosti bylo zmařeno právo volby žalobcovy, propůjčené mu výslovně zákonem (§§ 3, 42 uvedeného zákona) směřujícím k ochraně zaměstnanců. Vývody do volacího rekursu, že strany onou dohodou sjednaly negativní úmluvu o příslušnosti, kterou vyloučily na dobu po účinnosti zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. žalobcovo právo volby podle § 3 téhož zákona, nemají opory v doslovu dohody a nelze také vyloučení tohoto práva žalobcova uvésti v soulad se zákonem.