Čís. 12881.

Neúplnost řízení jest nezákonností [§ 46 (2) zák. čís. 100/1931] jen, nebyly-li proti předpisu § 23 cit. zák. vyšetřeny všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí.
Výpověď domovníka společného domu není důležitou změnou, nýbrž úkonem řádné správy.
Nelze docíliti většiny, je-li každý spoluvlastník spoluvlastníkem z jedné polovice domu.
(Rozh. ze dne 6. října 1933, R I 877/33.)
Navrhovatelka Milada S-ová a odpůrce Karel Č. byli spoluvlastníky domu každý z polovice. Správa domu příslušela oběma spoluvlastníkům. Návrhu Milady S-ové, by jí bylo dáno svolení k výpovědi manželů P-ových z domovnického poměru a k výpovědi z bytu jim pronajatého a po případě k tomu, by se domáhala žalobou vyklizení manželů P-ových z bytu, soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud k rekursu Karla Č-a napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o dovolací rekurs proti usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení prvního soudu — takže rekurs k nejvyššímu soudu může býti podán jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo pro zmatečnost [§ 46 odst. (2) zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n.]. Zmatečnost vytýkána není, a nebyla shledána [§ 41 (4) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.]. Nezákonnost by tu byla jen, kdyby šlo o porušení zákona, ať jíž hmotného nebo formálního (rozh. čís. 11974 sb. n. s.). Stěžovatel spatřuje nezákonnost v tom, že soud rozhodl na základě výpovědi navrhovatelky, a že nevyslechl svědky nabídnuté stěžovatelem, v čemž uplatňuje též výtku neúplnosti řízení. — Neúplnost řízení by sice mohla založiti důvod nezákonnosti, ale jen tehdy, kdyby proti předpisu § 23 zák. čís. 100/1931 nebyly vyšetřeny všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí. Tomu tak v tomto případě nebylo, neboť byly vyšetřeny všechny pro rozhodnutí podstatné okolnosti. V tomto případě jde pouze o rozhodnutí, zda navrhovatelka jako spoluvlastnice domu je oprávněna dáti domovníku výpověď, ač jest jen spoluvlastnicí domu. — Nejde tu sice o důležité změny podle §§ 834 a 835 obč. zák. — jak mínil prvý soud —, nýbrž o úkon řádné správy podle § 833 obč. zák., ale i tu platí předpis § 835 obč. zák., pokud nelze mezí spoluvlastníky docíliti většiny. Té zde docíliti nelze, ježto každý jest spoluvlastníkem jedné poloviny domu (rozh. čís. 5558 sb. n. s.). Nižší soudy volným uvážením výsledků konaného šetření právem přiznaly navrhovatelce oprávnění dáti domovníku výpověď, takže ani v tomto směru nelze o nezákonnosti mluviti, a bylo proto dovolací rekurs zamítnouti.

Citace:

Čís. 12881. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 290-291.