Čís. 12951.
Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
V odvolacím řízeni ve sporech pracovních, jde-li o předmět sporu 300 Kč převyšující, není místa pro použití předpisů čtvrté části civilního řádu soudního (§§ 461 a násl. c. ř. s.) o opravných prostředcích, najmě nelze použiti ustanovení § 496 c. ř. s. o zrušeni rozsudku prvé stolíce a vrácení věci k novému projednáni a rozhodnutí, aniž předpisu § 483 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 26. října 1933, R I 1040/33.)
Pracovní soud zamítl žalobu o zaplacení 60000 Kč. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, doplně řízení znovu rozhodl.
Důvody:
Co do přípustnosti rekursu proti usnesení odvolacího soudu stačí odkázati k rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 12184. Podle § 33 zákona ze 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n. projednává se ve sporech o hodnotu vyšší než 300 Kč věc před odvolacím soudem (§ 32) znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání o řízení před odvolacím soudem platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními s odchylkami v zákoně blíže uvedenými, které se však souzeného případu netýkají. Z uvedeného předpisu vyplývá, že není přípustné, by odvolací soud ve věcech pracovních, jde-li o předmět sporu částku 300 Kč převyšující, rozhodl usnesením podle § 496 a 499 c. ř. s., ježto tato ustanovení se na řízení před ním vůbec nevztahují. Ustanovuje-li zákon, že předpisů v řízení před sborovými soudy první stolice (§ 226 až 430 c. ř. s.) má bytí »obdobně« užito, není tu místa pro obdobné použití jiných zákonných ustanovení a nelze tudíž ani použiti předpisů čtvrté části civilního řádu soudního (§§ 461 a násl.) o opravných prostředcích, najmě any došly tyto v zákoně o pracovních soudech zvláštní odchylné úpravy. Odvolací soud měl tedy v souzeném případě rozhodnouti rozsudkem podle prvního titulu druhého oddílu druhé části civilního řádu soudního, ovšem až po novém projednání věci, a neměl rozsudek soudu první stolice zrušiti a věc mu vrátiti, by ji dále projednal a rozhodl, neboť projednati věc znovu je podle výslovného předpisů § 33 zák. o prac. soudech povolán odvolací soud. Pokud napadené usnesení vyslovuje, že odvolacímu soudu následkem pochybeného odvolacího návrhu ani není možné ve sporu rozhodnouti, přehlíží, že rozsudek musí vyříditi učiněný návrh a že, má-li soud za to, že návrh není opodstatněn, vydá rozsudek tomuto právnímu názoru vyhovující. Ostatně, neplatí-li, jak dovoženo, předpisy civilního řádu soudního o řízení před odvolacími soudy, nemá ani ustanovení § 483 c. ř. s. platnost a není žalobci zabráněno, by ještě při jednání u odvolacího soudu nedbal náležité opravy svého návrhu. Poukazuje-li napadené usnesení k tomu, že odvolací soud jest stolicí přezkumnou a že v souzeném případě nemá, co by přezkoumával, a nemůže v meritu odejmouti stranám jednu soudní stolici, nelze přehlédnouti, že odvolací řízení ve věcech pracovních došlo zvláštní úpravy, podle níž druhá stolice není ryze přezkumnou stolicí, neboť má v mezích odvolacími návrhy určených věc znova projednati, což znamená, že na příklad odvolací soud není obmezen ve směru skutkovém na stav, jak byl zjištěn pracovním soudem, nýbrž že strany mohou uváděti nové skutečnosti a průvody, nehledíc k tomu, proč je v první stolici neuvedly; ovšem o nových nárocích kterékoliv strany nelze jednati podle § 33 odst. (3) zákona čís. 131/31 sb. z. a n. Ani podle § 496 c. ř. s. není odvolacímu soudu zabráněno, by místo vrácení rozhodl ve věci samé, a to nejen k návrhu stran, nýbrž i, je-li to podle úsudku soudu přiměřené, by vyřízení bylo urychleno (§ 496 poslední odstavec c. ř. s.). Ustanovením § 33 zákona o pracovních soudech jest v podstatě ještě rozšířena aplikace této právní myšlenky na pracovní soudy, hledíc k povaze sporů tam projednávaných.