Čís. 12923.
Pozemková reforma.
Ustanovení § 2 (4) malého přídělového zákona ze dne 27. května 1931, čís. 93 sb. z. a n., podle něhož svolení Státního pozemkového úřadu není třeba, jde-li o zcizení s rodičů na potomky a jejich manžely, nepůsobí zpět.
(Rozh. ze dne 19. října 1933, Rv II 166/32.)
Žalobci domáhali se proti žalované, by bylo zjištěno, že jim přísluší vlastnictví k polovině přídělového pozemku, a by žalovaná byla uznána povinnou podepsati žalobcům vkladní listinu ohledně oné poloviny pozemku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
V projednávaném sporu domáhají se žalobci jednak zjištění, že jim přísluší vlastnictví k polovině přídělového pozemku čís. pare. 2045/13 v B. a dále odsouzení žalované, aby jim podepsala vkladní listinu ohledně poloviny řečeného pozemku. Žalobní žádost opírají žalobci o to, že jim žalovaná, jejich matka, pokud se týče tchýně, polovinu pozemku čís. pare. 2045/13 notářskou smlouvou ze dne 4. září 1924 postoupila a jim do držby odevzdala. Odvolací soud žalobě vyhověl. Přisvědčili jest však dovolatelce, že neprávem (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jde, jak řečeno, o pozemek přídělový a podle přídělové listiny mohl, po případě může tento pozemek býti zcizen jen se svolením Státního pozemkového úřadu (§ 23, 37 příď. zák.). Odstupní, jinými slovy, zcizovací smlouva ze dne 4. září 1924 Státnímu pozemkovému úřadu předložena a jím schválena nebyla. Smlouva nenabyla tudíž platnosti, pokud se týče účinnosti a, co se týče odevzdání pozemku žalobcům do držby, bylo odevzdání podle § 18 c) zákona čís. 108/1921 trestné a proto i nedovolené. Bez platného titulu a bez řádného, to jest platného odevzdání se vlastnictví nenabývá (§ 425 obč. zák.) a bez platného titulu není ani nároku na převedení vlastnictví. Žalobní nárok není opodstatněný, a první, soud právem jej zamítl. Pro platnost smlouvy a pro nárok na odevzdání, pokud se týče pro oprávněnost žalobního nároku nelze se s úspěchem dovolávati malého přídělového zákona čís. 93/1931, najmě jeho ustanovení v § 2 (4), podle něhož svolení Státního pozemkového úřadu není třeba, jde-li o zcizení s rodičů na potomky s jejich manžely, neboť zákon ten nepůsobí zpět. Že po účinnosti tohoto zákona strany si navzájem projevily, že na odstupní smlouvě ze dne 4. září 1924 trvají, nebylo tvrzeno a také nevyšlo na jevo.