Čís. 13040.
Jak jest přihlížeti při rozvrhu nejvyššího podání k nárokům výměnkáře, který má právo pobírati výměnek in natura a, kdyby s dávkami mu příslušejícími nebyl spokojen, má právo na místě nich požadovati měsíční relutum.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1933, R I 1055/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost přikázal soud prvé stolice Josefu W-ovi uhražovací jistinu za výměnek a za právo bytu 137500 Kč a dodal: Jestliže se Josef W. v budoucnosti trvale rozhodne, nevykonávali právo bytu a výměnku a spokojí se s relutem 100 Kč měsíčně, uvolní se z uhražovací jistiny 107500 Kč, jejíž další přikázání vyhražuje pro ten případ soud dodatečnému rozvrhovému usnesení. Měsíční relutum 100 Kč ročně 4% kapitalisováno dává uhražovací jistinu 30000 Kč. Tato částka zůstane v tom případě u spořitelny v Ch. uložena na úrok a z jejích úroků bude relutum měsíčně oprávněnému Josefu W-ovi vypláceno. Odporu proti přikázání uhražovacího kapitálu podanému zástavní věřitelkou soud nevyhověl, poněvadž podle §§ 225 a 226 ex. ř. byl na základě výsledku odhadu určen uhražovací kapitál 137000 Kč, což odpovídá 4% kapitalisované objektivní hodnotě naturálních plnění, jež vydražitel podle dražebních podmínek musí oprávněnému poskytovali a jichž hodnota jest ročně objektivně 5200 Kč. Tento ekvivalent vydražiteli za převzaté břemeno příslušející, nelze zkrátiti, pokud závazek vydražitele k naturálnímu plnění trvá. Jen pro případ, že by se oprávněný, použiv svého práva volby, trvale rozhodl pro relutum 100 Kč měsíčně, uvolňuje se část uhražovacího kapitálu a bylo o ní pro ten případ vyhraženo dodatečné rozvrhnutí a přikázání. Rekursní soud k rekursu hypotekární věřitelky napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka napadá rozvrhové usnesení, pokud byl z nejvyššího podání přikázán za výměnek a právo bytu Josefa W-a uhražovací kapitál 137500 Kč, uhražovací kapitál však činí při měsíčním relutu jen 30000 Kč. Tím, že byly úroky uhražovacího kapitálu vydražiteli přikázány nehledě k tomu, žádá-li se splnění in natura či jen relutum, jest vydražitel obohacen. V rozvrhovém usnesení bylo vysloviti, že jest vydražiteli přiřknouti jen úroky z uhražovacího kapitálu 30000 Kč, nežádá-li se efektivní splnění. Zbývající úroky mohou bud’ ke zvýšení uhražovaciho kapitálu býti přiřknuty, buď stěžovatelce. Též měl býti uhražovací kapitál zásadně v případě jeho uvolnění ihned rozdělen, ale nemělo rozdělení býti vyhraženo novému rozvrhovému usnesení. Ostatně bylo výši uhražovacího kapitálu zjistiti na základě odhadních dat při stání, též bylo přezkoumati obsah dotyčných listin a bylo proto řízení v tomto ohledu vadným. Rekurs, sepsaný ve státním jazyku, jest dle svého znění nesrozumitelný, ale z rekursních vývodů vychází jasně, čeho se domáhá stěžovatelka. Domáhá se změny rozvrhového usnesení v ten rozum, že se snižuje uhražovací kapitál, by se ihned rozdělil, uvolní-li se, a aby nebylo rozdělení vyhraženo novému rozvrhovému usnesení, aby, neplní-li se výměnek in natura, byly přiřčeny vydražiteli jen úroky 1200 Kč, což odpovídá uhražovacímu kapitálu. Stížnost není odůvodněna. Prvý soudce ustanovil uhražovací kapitál pro výměnek a byt Josefa W-a při rozvrhovém stání na základě výsledků odhadu a právoplatných dražebních podmínek na 137500 Kč. blelze tedy mluviti o kusosti a tvrzení, že nevzal prvý soudce při rozvrhovém stáni výsledky odhadu za základ, odporuje spisům. Ovšem, nebyla při něm odstupní smlouva, ale rekursní soud nemůže ani s ni dojiti k jiným výsledkům. Okolnost, že bylo na místo výměnku a bytu ujednáno měsíční relutum 100 Kč pro případ nevykonávání, že byla však roční částka za byt a výměnek, plní-li se in natura, vyšší částkou stanovena, a že následkem toho činí uhražovací kapitál 137500 Kč, nepřichází v souzeném případě v úvahu. Dokud žádá Josef W. plnění in natura, činí uhražovací kapitál 137500 Kč a ten byl ve smyslu výsledku odhadu a dražebních podmínek přikázán. Příslušejí tedy vydražiteli také úroky. Uhražovací kapitál za výměnek a byt, má-li býti plněno in natura, a uhražovací kapitál za relutum, jsou dva různé pojmy. Prvý soud musel postupovati na základě výsledku odhadu. Prvý soud vyhověl stanovisku stěžovatelky tím, že výslovně uvedl v rozvrhovém usnesení, že, nežádá-li Josef W. právo výměnku in natura, žádá-li jeho relutování, se tím uvolní z uhražovaciho kapitálu částka 107500 Kč a že se tím sníží uhražovací kapitál na 30000 Kč. O obohacení vydražitelově nemůže býti řeči, neboť uhražovací kapitál odpovídá ceně plnění in natura.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle odstupní smlouvy ze dne 30. dubna 1919 má výměnkář Josef W. právo pobírati výměnek in natura a, kdyby s dávkami mu příslušejícími nebyl spokojen, má právo na místě jich požadovati měsíčně relutum 100 Kč. K oběma těmto možnostem exekuční soud v rozvrhovém usnesení při rozvrhu nejvyššího podání podle §§ 225 a 226 ex. ř. přihlížel, jeho opatření o úrocích a o případném uvolnění uhražovaciho kapitálu vyhovuje stavu věci a uvedeným zákonným ustanovením, a s tvrzenou možností, že by snad výměnkář v jednom měsíci žádal relutum a v jiném plnění in natura — což ostatně je již podle obsahu smlouvy nemožné — nebylo třeba se mu zabývati. Rekursní soud tudíž nepochybil, schváliv právní názor exekučního soudu po této stránce.