Čís. 12868.

Vyplnil-li indosatář směnku dílem vystavení a dnem splatnosti způsobem příčícím se úmluvě mezi přijatelem a výstavcemi směnky, nemůže se dovolávali důvěry v obsah směnky podle § 6 odst. 2 směn. zák. lhostejno, zda indosatář znal úmluvu mezi přijatelem a výstavcem směnky v době splatnosti směnky.
(Rozh. ze dne 30. září 1933, Rv II 712/33.)
Směnečný platební příkaz byl procesním soudem prvé stolice k námitkám žalovaného ponechán v platnosti. Důvody: Lze se jen zabývati námitkou žalovaného, že měl býti svým. podpisem vázán toliko do 31. července 1929, pokud se týče na tři měsíce a že tudíž směnka byla proti úmluvě vyplněna. V tomto směru byl dodatečně slyšen žalovaný jako strana. Udal, že mu v roce 1929 K. přinesl směnku in bianco na 30000 Kč se žádostí, by žalovaný směnku jako grant podepsal, že potřebuje nutně peníze a že v krátké době dluh zaplatí. Žalovaný K-ovi výslovně, řekl, že směnku podepíše jen, když má platnost do tří měsíců, a skutečně podepsal směnku, která byla kolkována 30 Kč, což znamená, že platí jen na tři měsíce. K. mu neřekl, odkud si peníze zaopatří, a, ježto žalovaný po uplynutí tří měsíců nebyl žádán o prolongaci směnky, měl za to, že směnečný dluh jest již vyrovnán a jeho závazek zrušen. Pokud podepsal K. směnky, měly vždy platili jen na tři měsíce. Soud nemá za prokázáno, že žalobce, pokud se týče jeho zástupce Dr. B. měl o tom vědomí, že žalovaný podepsal směnku jen na dobu tří měsíců. Že se taková úmluva mezi žalovaným a jeho švakrem K-em stala, bylo sice výpovědí žalovaného jako strany zjištěno, avšak nebylo zjištěno výpovědí Josefa K-a, že týž o tom řekl Dr. B-ovi, že se žalovaný zaručil jen na tři měsíce. Tomu neodporuje dopis Dr. B-a ze dne 21. května 1929, obzvláště proto, poněvadž Dr. B. věděl, že jde o úvěr na delší dobu, neboť měla bytí pohledávka knihovně vtělena, a nebyl by přijal směnku s omezením ohledně ručení žalovaného. Ostatně pozbyl dopis ze dne 21. května 1929 platnosti proto, že K. podmínky, které mu byly v tomto dopisu kladeny, jak K. připouští, nedodržel. Okolnost, že směnka byla kolkována jen 30 Kč, není směrodatná proto, co bylo mezi Dr. B-em a K-em ujednáno, a má soud za to, že Dr. B. nevěděl, že žalovaný podepsal in bianco směnku s kolkem platícím pro tříměsíční dobu podle úmluvy s K-em, poněvadž K. nepotvrdil, že úmluvu Dr. B-ovi oznámil. Nebyla proto námitka žalovaného, že směnka byla protismluvně vyplněna, odůvodněna a byl směnečný platební příkaz zachován v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud směnečný platební příkaz zrušil.
Důvody:
Předpis § 6 odst. (2) směn. zák. poskytuje zásadně ochranu bezelstnosti indosatáři směnky, jenž nabyl směnky důvěřuje jejímu vyplněnému obsahu, byť i byl vyplněn bezprávně nebo proti úmluvě. Obsahuje-li směnečný blanket jen podpisy a scházejí-li mu ostatní podstatné náležitosti směnky (§ 3 sm. zák.), není ještě určen směnečný závazek, jenž vzniká teprve vyplněním směnky, a nelze takovému směnečnému blanketu, nevymezujícímu směnečný závazek, přiznati ochranu důvěry, jež se týká právě tohoto závazku, závazku určeného obsahem směnky (rozh. 11973 sb. n. s.). Na žalobce byla, jak nesporno, převedena směnka nevyplněná, opatřená jen podpisy žalovaného a Josefa K-a. Žalobcem bylo doznáno, že byla směnka jím vyplněna i dnem vystavení 15. červencem 1932, i dnem splatnosti 1. říjnem 1932. Nesporno dále, že žalobce na směnce označil žalovaného jako směnečníka a Josefa K-a jako vydavatele směnky a remitenta, z čehož zjevno, že nevyplněnou biankosměnku vyplnil sám žalobce jako indosatář. Nižší soudy dále zjistily, že bylo umluveno mezi žalovaným a K-em, že směnka žalovaným podepsaná má platiti jen se Ihůtou tříměsíční, to jest, že jeho závazek směnečný má trvati jen tři měsíce, a první soud zjistil, že směnka byla odevzdána žalobci 28. listopadu 1929. Vyplnil-li žalobce jako indosatář směnku dnem 15. července 1932 jako datem vystavení a dnem 1. října 1932 jako dnem splatnosti, vyplnil podstatné náležitosti směnky (§ 3 sm. zák.) způsobem příčícím se úmluvě mezi akceptantem a výstavcem směnky a nemůže se (žalobce) dovolávati důvěry v obsah směnky podle § 6 odst. (2) směn. zák. a musí si dáti líbiti námitku žalovaného, že vyplnění to se stalo proti dohodě. Na tom, zda indosatář úmluvu o tříměsíční platnosti směnky znal, čili nic, nic nezáleží. Odvolací soud nesprávně posoudil případ po stránce právní (§ 503 č. 4 c. ř. s.) přiznav žalobci obranu dobré víry a. nepřipustiv proti němu námitku protismluvního vyplnění směnky. Nižší soudy zjistily, že podle úmluvy mezi akceptantem a vystavitelem směnky z r. 1929 měla býti směnka vystavena se splatností tříměsíční; byla-li tedy směnka, jak první soud zjistil, odevzdána žalobci 28. listopadu 1929, měla býti splatnost určena nej později na den 28. února 1930. Zatím však vykazuje směnka jako den vystavení 15. červenec 1932 a jako den splatnosti 1. říjen 1932, tedy dny odporující úmluvě akceptanta s vystavitelem a může proto toto protismluvní doplnění biankosměnky býti namítnuto žalobci, poněvadž se ho sám zúčastnil. Důsledkem toho nemá toto doplnění směnky, poněvadž se stalo proti úmluvě, právního účinku a jest pokládati zažalovanou směnku v poměru k žalovanému za směnku postrádající data vystavení a data splatnosti směnky, tudíž za směnku neplatnou, z níž nevzešel pro žalovaného podpisatele závazek.

Citace:

Čís. 12868. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 268-270.