Čís. 12888.

Dědic, jenž se, podav při projednáváni pozůstalosti dědickou přihlášku, vzdálil, takže byla projednána pozůstalost bez něho, jen za účasti ostatních dědiců, nemůže žádati za nové projednáni pozůstalosti jen proto, aby v něm mohl podati své návrhy.
(Rozh. ze dne 6. října 1933, R II 348/33.) Proti usnesení pozůstalostního soudu, jímž byla odevzdána pozůstalost po Marii G-ové stejným dílem Jakubu G-ovi, Marii K-ové a Janu G-ovi, podal rekurs Jakub G. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by dále po zákonu jednal. Důvody: Jest přisvědčiti stěžovateli, že odevzdání pozůstalosti, jak v usnesení provedeno, není správné. Podle protokolu ze dne 10. listopadu 1932, sepsaného soudním komisařem notářem H-em, vzdálil se stěžovatel při projednání pozůstalosti ihned po podání dědické přihlášky. Nebylo proto s ním sepsáno a projednáno místopřísežné sepsání jmění ani návrh odevzdací, takže řízení je v tom směru ve smyslu § 42 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. neúplné. Bylo proto napadené usnesení zrušeno ve smyslu § 43 cit. zák. Soud prvé stolice zařídí nové předvolání stěžovatele k projednání pozůstalosti a i předvolání druhých dědiců, dá po případě podepsati dědickou přihlášku stěžovatelovu ve smyslu § 122 nesp. říz. a pozůstalost s nimi znovu projedná. Usnesení o odevzdání pozůstalosti pak po případě ve smyslu správného projednání doplní nebo změní a vydá nové usnesení o odevzdání, při čemž usnesení to doručí i stěžovateli, ježto tento nesouhlasil s ustanovením Jana G-a za svého zmocněnce ku přijetí spisů, ježto se při původním projednání vzdálil.
Nejvyšší soud k do volacímu rekursu Marie K-ové a Jana G-a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
S právním názorem rekursního soudu, že se pozůstalostní řízení stalo ve smyslu § 42 zákona o nesporném řízení neúplným proto, že nebylo i s odpůrcem stěžovatelů Jakubem G-em »sepsáno a projednáno místopřísežné sepsání jmění jakož i návrh odevzdací«, nelze souhlasiti a stěžovatelé právem vytýkají napadenému usnesení v tomto směru nesprávné právní posouzení věci. V souzeném případě jest nesporno, že odpůrce stěžovatelů stejně jako stěžovatelé sami přihlásili se za projednání pozůstalostí po zemřelé Marii G-ové dne 10. listopadu 1932 u notáře jako soudního komisaře k této pozůstalosti bezpodmínečně ze zákona, že se však po podání této dědické přihlášky ihned Jakub G. vzdálil, takže pozůstalost byla projednána bez něho, jen za účasti stěžovatelů. Postup soudního komisaře odpovídá zcela zákonu, zejména když po přijetí dědických přihlášek soudem nedošlo ani podle obsahu odevzdací listiny, k jejímuž vydání ostatně není potřebí návrhu, k porušení práv, odpůrci stěžovatelů z ustanovení § 732 obč. zák. vyplývajících. Vždyť, nemůže-li podle ustanovení § 120 prvý odstavec nesporného patentu zabrániti projednání pozůstalosti to, že se jeden z dědiců, k roku o projednání pozůstalosti obeslaný, nedostaví a dědickou přihlášku nepodá, nezabrání tomu tím méně dědic, jenž se sice k roku tomu dostaví, dědickou přihlášku podá, ale pak se ihned, lhostejno z jakého důvodu, vzdálí. Rozdíl jest jen v tom, že v posledním případě zůstanou dědická práva takového dědice zachována a musí býti na ně vzat zřetel, jest však podle uvedeného pojmově vyloučena neúplnost řízení, pokud by byla odvozována výhradně jen z toho, že řádně obeslaný dědic se roku nezúčastnil. Odpůrce stěžovatelů nemůže proto žádati za nové projednání pozůstalosti jen proto, by — jak tvrdí — mohl v něm podati své návrhy. To mohl učiniti již při roku, k němuž byl obeslán a se nedostavil. Vzdálil-li se bez udání důvodu, učinil tak na svůj vrub a musí si nésti sám následky svého jednání, pokud se týče může své, jím tvrzené nároky uplatňovati pořadem práva.

Citace:

Čís. 12888. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 300-302.