Čís. 12789.

Zákon ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. an., kterým se dočasné upravuje výkon exekuce proti zemědělcům.
O návrhu na odklad exekuce jest rozhodnouti bez předcházejícího ústního jednání.
Pojem zemědělce ve smyslu zákona čís. 74/1933 nelze rozšířiti na veškeré osoby, jimž náležejí polní pozemky. Nárok na ochranu zákona čís. 74/1933 mají jen ti, kdož se skutečně zabývají zemědělskou prací, hospodařením na zemědělských pozemcích, ať již vlastních nebo pronajatých, a z této činnosti mají přímo neb aspoň převážně pravidelné příjmy, jež zakládají jejich hospodářskou existenci.
Tyto předpoklady musí býti splněny v den podání návrhu na odklad exekuce.
Jest zpravidla věcí navrhovatele, by v návrhu na odklad exekuce podle zákona čís. 74/1933 všechny skutečnosti pro rozhodnutí důležité tvrdil a dokazoval, avšak soud se nemá s těmito údaji spokojiti, nýbrž sám vhodným způsobem podle § 55, druhý odstavec, ex. ř. se snažiti, by přesně zjistil veškeré rozhodné skutečnosti.
(Rozh. ze dne 8. září 1933, R II 260/33.)
Dne 10. května 1933 navrhla dlužnice, by byl odložen exekuční prodej movitostí až na dobu po 31. prosinci 1933 ve smyslu § 1 zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., ježto jde o exekuci na zemědělský podnik. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle potvrzení obecního úřadu neprovozuje dlužnice zemědělství, nemá ani dobytek ani polní nářadí, nýbrž pronajala pozemky L-ovi. Nejde tudíž o zemědělský majetek ve smyslu § 1 zákona čís. 74/1933.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Tvrzeného důvodu zmatečnosti podle §§ 477 čís. 4 c. ř. s. a 78 ex. ř. tu není, ježto ani exekučním řádem (§ 45 odst. 3), ani zákonem ze dne 5. května 1933 čís. 74 sb. z. a n. není předepsáno, že se na odkladu exekuce lze usnésti jen na podkladě předcházejícího ústního jednání. V tomto případě jde o exekuční věc zahájenou již v den, kdy zákon čís. 74/1933 nabyl účinnosti. V takových exekučních věcech, byly-li zahájeny proti zemědělcům, odloží exekuční soud na návrh dlužníka výkon prodeje (dražby) zabavených svršků neb nemovitostí na dobu po 31. prosinci 1933. Pojem zemědělce není v zákoně vymezen. Podle materialií (zpráva ústavněprávního výboru) stalo se tak úmyslně, aby nebyly kasuistickou formulací případně přivoděny komplikace a pochybnosti a aby soudci bylo umožněno, by v konkrétním případě po konaném šetření a zjištění rozhodných okolností aplikoval tento pojem na jednotlivé osoby, jimž by právě za daných skutečností mělo prospěti ustanovení tohoto zákona. Z toho patrno, že by příliš úzký výklad pojmu zemědělce nevystihl úmysl zákonodárcův. Jest míti na mysli účel tohoto výjimečného zákona, kterým podle motivů má býti zemědělcům zjednán a zabezpečen potřebný klid až do doby, kdy provedou sklizeň svých výrobků a je mohou přivoditi na trh. Zákonodárce chtěl dále tomu zabrániti, by prováděním exekučních prodejů nebylo zbytečně ztíženo hospodaření zemědělců na jejich usedlostech a by tím nebyla zároveň ohrožena příští sklizeň. Z toho všeho je zjevno, že pojem »zemědělce« nelze rozšířiti na veškeré osoby, jimž náležejí polní pozemky, a že jen takové osoby mají nárok na ochranu zákona, které skutečně se zabývají zemědělskou prací, hospodařením na zemědělských pozemcích, ať již vlastních nebo najatých, a z této činnosti mají přímo neb aspoň převážně pravidelné příjmy, jež zakládají jejích hospodářskou existencí. Tomu nasvědčuje i předpis § 3 poslední věta, podle něhož se ustanovení § 1 zák. nevztahuje na věci nesouvisející s provozováním zemědělského podniku. Že tyto předpoklady musí býti splněny v den podání návrhu, plyne jednak ze všeobecných úvah, jednak z ustanovení prvého odstavce § 1 zák. Jsou-li dány, pak smí býti dražba vykonána teprve po 31. prosinci 1933 [§ 1 odst. (1) ], pokud se týče jest na návrh dlužníkův výkon dražby odložiti až na dobu po 31. prosinci 1933. Jest sice zpravidla věcí navrhovatele, by všechny pro rozhodnutí důležité skutečnosti tvrdil a dokazoval [§ 55 odst. (2) ex. ř., avšak, hledí-li se k povaze předpisu zde v úvahu přicházejícího a tkvícího ve veřejnoprávních úvahách sociálněpolitických, i k povaze exekučního řízení, jež jest ovládáno vyhledávací zásadou, nemá se soud s těmito údaji spokojiti, nýbrž sám vhodným způsobem v § 55 odstavec druhý a třetí ex. ř. naznačeným se snažiti, by přesně zjistil veškeré rozhodné skutečnosti. Při tom nebude se tu lze obejíti bez výslechu vymáhajícího věřitele a povinného. To se v této exekuční věcí nestalo, neboť prvý soud nekonal ni nejmenšího šetření a nezjistil skutkový podklad pro rozhodnutí potřebný. Rekursní soud přihlédl nedovoleným způsobem k novotám dlužnicí teprve v rekurse tvrzeným. To mělo za následek, že vymáhající strana, nemajíc před tím k tomu příležitosti, teprve v dovolacím rekursu na tyto vývody rekursní odpověděla, ač soud třetí stolice ani k těmto nepřípustným novotám nemůže přihlédnouti. Důvodem všech těchto nesrovnalostí byla neúplnost řízení a proto bylo usnesení obou nižších soudů zrušiti a věc vrátiti prvému soudu, by doplnil jednání a znovu rozhodl.

Citace:

č. 12789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 138-140.