Čís. 13061
Nejde o přípustné opodstatnění včasné námitky nedostatku oprávnění vypovídajícího k výpovědi, opřen-li nedostatek tdhoto oprávnění při ústním jednání o jiný skutkový a právní podklad než v písemných námitkách.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1933, Rv I 1660/33.)
Žalobce byl spolunájemcem ohrady, v níž si žalovaní zřídili provisorní byt. Soudní výpověď, danou žalobcem žalovaným, ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Procesní soud odmítl jako opožděný přednes žalovaných při prvním ústním jednání, kterýžto přednes se pak stal nesporným, totiž, že žalobce není sám nájemníkem pozemku, nýbrž spolunájemcem s Aloisií M-ovou. To se však stalo neprávem, neboť nejde o novou námitku, nýbrž jen o provedení včas podané námitky nedostatku aktivní legitimace vypovídajícího spočívající v tvrzení vypovídaných, že nejsou vypovídáni vlastníkem pozemku, na němž mají své provisorium postaveno. I v námitkách původních i v dodatečném přednesu je tedy uplatňováno, že výpověď je dána osobou neoprávněnou, nelegitimovanou a nezáleží na tom, že zprvu byla námitka opřena o nedostatek vlastnictví a pak teprve o to, že vypovídající je spolunájemcem.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Skutkový předpoklad odvolacího soudu, že spolunájemci pozemku sjednali společně podnájemní smlouvu se žalovanými, a že se tak oba spolunájemci stali smluvní stranou, nemá sice ve spisech podkladu, ale nejde o podstatný rozpor. Do volací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neuznal za opožděnou námitku žalovaných, »že žalobce není sám nájemcem pozemku, nýbrž spolunájemcem« a že pokládal námitku tu jen za provedení včas podané námitky nedostatku aktivní legitimace, odůvodněnou tím, »že výpověď není dána vlastníkem pozemku«. Dovolateli jest přisvědčiti, neboť s právním názorem odvolacího soudu nelze souhlasili. Zákon v § 571 třetí odstavec c. ř. s. nařizuje výslovně, že pozdě podané námitky proti výpovědi nájemní smlouvy musí býti z úřadu bez jednání odmítnuty. Z ustanovení toho jakož i z ustanovení §§ 562 a 571 prvý odstavec c. ř. s. vyplývá, že při jednání a rozhodování o účinnosti výpovědi jest přihlíželi jen k námitkám zavčas vzneseným (rozh. čís. 6813 sb. n. s.). V souzeném případě vznesli žalovaní námitky: 1. že podpis na výpovědi neuznávají za pravý podpis majitele resp. nájemce pozemku, 2. že jsou vypovídáni ze svého vlastního provisoria, a 3. že nejsou vypovídáni vlastníkem pozemku, na kterém mají provisorium postaveno. Bezpodstatnost námitek čís. 2 a čís. 3 dovodil již prvý soud a žalovaní ve směru tom rozsudek prvého soudu vůbec nenapadli. Pokud jde o námitku čís. 1, dolíčily nižší soudy její bezpodstatnost. Zbývá proto jen řešiti otázku, zda tvrzení žalovaných přednesené při ústním jednání dne 19. listopadu 1932, »že žalobce není sám nájemcem pozemku, na němž provisorium stojí, nýbrž jen spolunájemcetn společně s Antonínem M-em, jehož dědičkou je Aloisie M-ová« — jest námitkou novou, vznesenou opožděně, či jen rozvedením námitek 2 a 3 vznesených včas. Není pochybnosti, že vypovězený může v mezích své včas vznesené námitky předněsti nové okolnosti a průvody. V souzeném případě nelze však přehlédnouti spojitost všech tří námitek, z nichž vyplývá především, že hlavní námitkou žalovaných bylo, že jsou vypovídáni ze svého vlastního provisoria, a že k tomu by byl oprávněn jen vlastník pozemku. Námitka nedostatku oprávnění k výpovědi jest námitkou hmotněprávní a musí býti opodstatněna určitým skutkovým přednesem. Žalovaní ji opodstatnili tvrzením, že vypovídající není vlastníkem nájemního předmětu. Později však opodstatnili námitku zcela jinak, totiž že vypovídající není jediným nájemcem, nýbrž toliko spolunájemcem. Obě námitky shodují se ovšem v tom, že uplatňují nedostatek aktivní legitimace k výpovědi, různí se však skutkovým a právním podkladem; kdežto námitka původně vznesená opírá se o tvrzení, že žalovaní jsou jako nájemci v přímém smluvním poměru s vlastníkem pozemku, který jedině by byl oprávněn dáti jim výpověď, staví se žalovaní v námitce opožděně vznesené na stanovisko, že žalobce je pouhým spolunájemcem pozemku, a že bez souhlasu druhého spolunájemce nemůže jim jako podnájemníkům dáti výpověď. Je tudíž zřejmé, že posléz uvedená námitka je námitkou samostatnou, a, ježto nebyla vznesena včas, právem k ní prvý soud nepřihlížel.