Čís. 13078.
Postupník vykonatelné pohledávky, jež již před postupem zanikla, nemá právního důvodu, by podržel, co vymohl exekucí k vydobytí zaniklé a napotom postoupené pohledávky. Dlužník může žádati o vrácení toho, co následkem exekuce splnil, aniž záleží na tom, zda byl postupník tímto plněním obohacen čili nic a zda dlužník platil vědomé.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1933, Rv II 206/32.)
Františku K-ovi příslušela proti žalobkyni útratová pohledávka 440 Kč. Žalobkyně uvědomila Františka K-a, že svou vzájemnou pohledávku z nájemného započítává na jeho útratovou pohledávku. František K. postoupil svou útratovou pohledávku za žalobkyni Dr. D-ovi, načež Dr. D. vedl proti žalobkyni exekuci k vydobytí této pohledávky. Výkonný orgán odňal žalobkyni 498 Kč (pohledávku vzrostlou o útraty exekuce) a odevzdal ji Dr. D-ovi. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na Dr. P-ovi zaplacení 501 Kč (částky 498 Kč a útrat výkonu 3 Kč 40 h). Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl. Důvody:
Jest rozeznávati částku 498 Kč, která byla žalovanému výkonným orgánem odevzdána, a útraty výkonu 3 Kč 40 h. První částka jsou útraty sporu 440 Kč, jež byly Františku K-ovi přisouzeny usnesením ze dne 5. září 1930 s útratami exekuce = 498 Kč. Žalobkyně uvědomila pak, jak zjišťuje odvolací soud, dopisem ze dne 7. října 1930 Františka K-a k rukám jeho právního zástupce Dr. D., že svou vzájemnou pohledávku nájemného 700 Kč kompensuje s jeho útratovou pohledávkou 440 Kč. Tímto uplatněním započtení zanikla útratová pohledávka 440 Kč Františka K-a proti žalobkyni Gisele B-ové a zánik ten datuje se od doby, kdy obě pohledávky byly proti sobě hodíce se k započtení, tedy ode dne 5. září 1930, kdy vznikla útratová pohledávka přisouzením, neboť vzájemná pohledávka žalobkyně byla splatná již 1. července 1930. Rovněž nebylo potřebí, by pohledávka žalobkyně byla vykonatelnou. Námitka, že vzájemné pohledávky nebyly stejnorodé, jak tvrdí žalovaný v odvolání, neobstojí, neboť obě jsou peněžité. Předpokladem ovšem jest, že žalobkyni příslušela pohledávka nájemného 700 Kč aspoň do výše 440 Kč. Postoupil-li pak dne 1. listopadu 1930, jak nesporno, František K. tuto útratovou pohledávku žalovanému, postoupil mu pohledávku, jež mu již proti Gisele B-ové nepříslušela, jež nebyla již po právu a nemohl tímto postupem Dr. D. nabýti více práv, než měl František K. (§ 1394 obč. zák.) a nemohla tedy vzniknouti ani Dr. D-ovi pohledávka 440 Kč proti žalobkyni a mohla mu tím méně příslušeti, když, jak odvolacím soudem bylo zjištěno, o započtení věděl. Toto provedené započtení byla oprávněna žalobkyně žalovanému namítnouti jako po- stupníku Františka K-a (§ 1396 obč. zák.). Exekuce, vedená žalovaným proti Gisele B-ové k vydobytí této neexistující a jemu nepříslušející pohledávky neměla právního důvodu, neboť žalovaný věděl, že pohledávka žalobkyni k odvrácení exekučního zabavení zaplacená jemu proti ní nepříslušela (§ 1437 obč. zák.), věděl tedy, že exekutka mu zaplatila bez právního důvodu, a jest proto povinen jí vrátiti peníz na ní exekučně vydobytý a, poněvadž jej vzhledem k jeho vědomosti o neexistenci dluhu jest považovati za držitele obmyslného, jest povinen jí zaplatiti i zákonné 5% úroky (§ 1437 obč. zák.). Právní názor odvolacího soudu, že tu není bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, poněvadž žalobkyně neplnila omylem a nedbale, nýbrž proto, že jí plnění bylo uloženo pravoplatným usnesením soudu, že neplnila solvendi causa, nýbrž ex causa judicati a že se nemůže proto domáhati vrácení plněného — neobstojí, neboť bezdůvodnému plnění rovná se plnění následkem protiprávního vrchnostenského nařízení, jímž se nahražuje plnění dobrovolné. Plnění dobrovolnému rovná se plnění nucené následkem exekuce, nastalo-li uspokojení věřitele ze jmění toho, kdo plniti neměl (rozh. 12069 sb. n. s.). A o takovou protiprávní exekuci jde v souzeném případě, kde vymáhající věřitel neměl právního důvodu, by vydobyl a podržel to, co exekucí vymohl. Zkrácený může žádati vrácení, uspokojil-li se věřitel bezdůvodně (srv. rozh. 4859, 6655, 4043, 8092, 7001, 10406 sb. n. s. a jud. 188 čís. 1149 sb. Nowak). Na tom, zda byl žalovaný plněním tím obohacen, čili nic a zda žalobkyně platila vědomě. nezáleží, poněvadž platila z donucení následkem exekuce. Zkrácená žalobkyně může tedy žádati kondikcí zaplacení částky 498 Kč, která z jejího jmění neprávem se dostala do jmění žalovaného, jakož i zaplacení částky 3 Kč 40 h z důvodu náhrady škody, která jí byla způsobena vědomě bezprávným zákrokem žalovaného (§ 1295 obč. zák.).
V dalším uvedl dovolací soud, že odvolací soud nepřezkoumal skutková zjištění prvého soudu co do pohledávky namítané započtením, pročež napadený rozsudek zrušil.