Čís. 13013.

Přípustnost pořadu práva pro nárok, zakládající se na smlouvě mezi válečnými poškozenci a trafikantem. Lhostejno, že podnětem smlouvy byl přímo nebo nepřímo příkaz organu veřejné správy.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1933, R I 1062/33.)
Výnosem zemského finančního ředitelství byli žalobci, váleční poškozenci, přiděleni žalovanému majiteli tabáční trafiky, a žalovanému bylo uloženo, by se žalobci sjednal společenskou smlouvu. Podle této smlouvy ze dne 13. ledna 1931 příslušely žalobcům měsíční podíly. Žalobu o zaplacení těchto podílů soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Smlouva ze dne 13. ledna 1931 mezi žalobci a žalovaným, schválená finančními úřady ustanovuje, že může býti zrušena opatřením finančního úřadu. Tato smlouva, jež se sice označuje za smlouvu společenskou ve smyslu §§ 1175 obč. zák. a násl., však ustanovuje, že žalovaný opatří provozovací kapitál, prodejní místnost, prodejní zařízení atd. i prodej tabáku jako dosud, kdežto žalobci bez jakéhokoliv vzájemného plnění obdrží nikoliv snad podíl na zisku, nýbrž určitý peníz, aniž by byli nějak účastni na ztrátě. Vzhledem k tomu nelze považovati smlouvu ze dne 13. ledna 1931, na níž se žaloba zakládá, za soukromoprávní smlouvu, nýbrž za právní poměr správního práva a bylo proto žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žalobní nárok zakládá se výslovně na smlouvě ze dne 13. ledna 1931. Tato smlouva jest označena jako smlouva společenská uzavřená mezi stranami ve smyslu výnosu zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 1930 a občanského zákona §§ 1175, 1176. V této smlouvě zavazuje se žalovaný platiti žalobcům jako přiděleným mu společníkům měsíčně určité částky. Tato smlouva jest smlouvou soukromoprávní, na čemž nemění nic, že byla uzavřena k příkazu zemského finančního ředitelství a že potřebovala schválení tohoto úřadu. Nezáleží na tom, zda smlouva jest smlouvou společenskou, rozhodným jest, že se žalovaný v této smlouvě zavázal, že bude žalobcům vypláceti měsíční určité částky. Pro přípustnost pořadu práva jest rozhodným žalobní důvod a, an žalobní důvod jest soukromoprávní smlouvou, jest pořad práva přípustný.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění a dovolací stěžovatel se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení. Rozhodující pro posouzení otázky přípustnosti pořadu práva musilo býti, že žalobci zakládají žalobní nárok na smlouvě se žalovaným ze dne 13. ledna 1931, nikoliv na úředním nařízení. Zavázala-li se soukromoprávní osoba jiné soukromoprávní osobě ku plnění určitých peněžitých částek za účelem volného nakládání, jde o soukromoprávní poměr (§§ 1, 859 a 861 obč. zák.), a to i tehdy, když podnětem smlouvy byl přímo nebo nepřímo příkaz orgánu veřejné správy. Podle § 1 j. n. vykonává se však soudní moc v občanských právních věcech zpravidla řádnými soudy. Vše, co dovolací stěžovatel rozvádí v dovolacím rekursu, týká se v podstatě platnosti pokud se týče odporovatelnosti smlouvy, jež jest podkladem žalobního nároku, tudíž hledisek, jež musí zůstati mimo úvahu při řešení otázky přípustnosti pořadu práva, a netřeba se proto zabývati příslušnými úvahami dovolacího rekursu v tomto období sporu.

Citace:

č. 13013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 499-500.