Čís. 12842.

Předpisem čl. 133, druhý odstavec, obch. zák. jest případným zákrokem soudu obmezenso i smluvní právo býti likvidátorem.
Rejstříkový soud může teprve po provedeném šetření rozhodnouti, zda jsou tu »důležité příčiny« ke jmenování likvidátora soudem.
(Rozh. ze dne 22. září 1933, R II 353/33.)
Společníci veřejné obchodní společnosti K. a Ž., Bedřich K. a Jaroslav Ž., se dohodli na jejím zrušení. Podle společenské smlouvy měl býti likvidátorem při rozvázání smlouvy ustanoven Jaroslav Ž. Soud prvé stolice jmenoval Jaroslava Ž-a přes odpor Bedřicha K-a likvidátoremi společnosti. Rekursní soud k rekursu Bedřicha K-a zrušil napadené usnesení a vrátil věc soudu prvé stolice, by po šetření o námitkách stěžovatele znovu rozhodl. Důvody: Stěžovatel uplatňuje proti jmenováni společníka Jaroslava Ž-a likvidátorem, že jest v trestním vyšetřování pro delikty firmu poškozující a že i stěžovatel i věřitelé firmy byli by v nebezpečí majetkové újmy, kdyby byl ustanoven likvidátorem. Stěžovatel to uplatňoval již v prvé stolici s tím dalším vysvětlením, že i on i celá řada osob učinili na společníka Ž-a trestní oznámení pro podvody, pro křivou přísahu, že nevedl v pořádku knihy a že proti smlouvě vybíral peníze. Společník Ž. to popíral. Okolnosti stěžovatelem uváděné jest považovati za důležitý důvod, pro který jest soudce podle čl. 133 druhý odstavec obch. zák. oprávněn, by bez ohledu k tomu, že se podle společenské smlouvy má při rozvázáni společnosti společník Ž. státi likvidátorem, jmenoval sám likvidátora společnosti, při čemž ve výběru osoby má úplnou volnost. Měl tedy soud prvé stolice o tom, zda jsou námitky stěžovatele opodstatněny, provésti vhodné šetřeni, zejména nahlédnutim do trestniho spisu a, kdyby je shledal oprávněnými, jmenovati likvidátora bez ohledu na ustanoveni společenské smlouvy. Teprve, kdyby se ukázalo, že okolnosti stěžovatelem tvrzené jsou sporné a nejsou snadno prokazatelný, nezbylo by než stěžovatele odkázati na pořad práva. Takto však nebyla věc zralá k rozhodnuti, takže bylo napadené usneseni jako vadné zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacimu rekursu.
Důvody:
Nelze souhlasiti bezvýjimečně s názorem rekurentovým, že právo, přislušejici veřejnému společnikú býti likvidátorem veřejné obchodni společnosti již podle společenské smlouvy, nemůže mu býti soudem odňato, pokud se týče, že musí soud k němu hleděti. Ustanovujeť druhý odstavec čl. 133 obch. zák. bez výhrady, že může soudce k návrhu některého ze společníků jmenovati likvidátory z důležitých přičiň, a je tedy tímto předpisem obmezeno i smluvní právo býti likvidátorem případným zákrokem soudu. Jde jen o to, zda tu jsou předpoklady takovéhoto zákroku. Je sice nesporné, že se veřejní společnici Bedřich K. a Jaroslav Ž. dohodli na zrušení veřejné obchodní společnosti, a že podle odstavce XI společenské smlouvy ze dne 24. července 1926 byl za likvidátora při rozvázání smlouvy ustanoven Jaroslav Ž. Avšak ze spisů firemních je zřejmo, že Bedřich K. odepřel podepsati opověď zápisu zrušení společnosti proto, že je proti tomu, by Jaroslav Ž. byl zapsán za likvidátora, že nemá k němu důvěru, a tvrdí o něm jednak určité skutky rázu trestného, jednak porušování společenské smlouvy. Dále je zřejmo ze spisů, že společníci se nedohodli na jiné osobě likvidátora. Rejstříkový soud, nevykonav patřičné šetření o podstatě námitek proti Jaroslavu Ž-ovi, jež zásadně má se v řízení nesporném konati (rozh. čís. 6099 sb. n. s.), ustanovil ho likvidátorem. Tím, že rekursní soud zrušil usnesení rejstříkového soudu, zařídiv doplnění řízení a vydání nového rozhodnutí, neposoudil věc po právní stránce nesprávně, poněvadž teprve po provedeném šetření bude lze rejstříkovému soudu rozhodnouti, zda tu jsou důležité příčiny »k jmenování likvidátora soudem« ve smyslu druhého odstavce čl. 133 obch. zák., v kterémžto případě má soud co do volby likvidátora úplnou volnost (rozhodnutí čís. 4641 sb. n. s.). Nařízeným šetřením nebude nijak předbíháno výsledkům trestního vyšetřování proti Jaroslavu Ž-ovi ani výsledkům případného sporu mezi oběma společníky, nýbrž má jím jedině býti zjištěn předpoklad pro případné jmenování likvidátora soudem. Tím také není odňato společníkům právo, by průběh likvidace sledovali, a nebude tím ohrožena majetková podstata likvidující společnosti, jak mylně za to má rekurent.

Citace:

Čís. 12842. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 228-229.