Čís. 12990.

Stížnost na usnesení o zbavení svéprávnosti, jež byla podána ve lhůtě přímo u soudu vyšší stolice a byla tímto soudem zaslána soudu prvé stolice, jemuž došla teprve po vypršení lhůty, jest opozděná.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1933, R I 993/33.)
V řízení o zbavení svéprávnosti Rudolfa F-a nevyhověl sborový soud ani odporu ani stížnosti Rudolfa F-a. Proti rozhodnutí sborového soudu podal Rudolf F. jednak opravný prostředek označený jako odpor, jednak stížnost.
Nejvyšší soud stížnost odmítl, opravný prostředek označený jako odpor částečně odmítl, částečně mu nevyhověl. V onom směru uvedl v
důvodech:
Napadeným usnesením rozhoduto bylo jednak o odporu, jednak o rekursu Rudolfa F-a proti usnesení soudu prvé stolice, kterým byl zbaven částečně svéprávnosti. Ani odporu ani rekursu nebylo vyhověno. Rudolf F. napadl usnesení sborového soudu jednak opravným prostředkem, označeným jako odpor, podaným v čas, jednak opravným prostředkem, označeným jako stížnost, podaným přímo u nejvyššího soudu a tímto postoupeným se zřetelem na ustanovení § 49 (3) řádu o zbavení svéprávnosti soudu prvé stolice, kde měl býti podán, kamž však došel teprve 30. srpna 1933, tedy po lhůtě k rekursu podle ustanovení § 54 odst. (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. Toto podání jest tedy opožděné (§ 21 odst. (1) čís. 4 a § 38 citovaného zákona), a bylo je proto odmítnouti, poněvadž patnáctidenní lhůta k rekursu proti napadenému usnesení jest podle ustanovení § 49 řádu o zbavení svéprávnosti, zachovaného v platnosti podle odst. (2) § 1 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., neprodlužitelná a ustanovení § 36 odst. (4) zákona z 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. v řízení o zbavení svéprávnosti užíti nelze (odstavec (2) § 1 téhož zákona).

Citace:

č. 12990. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 460-460.