Čís. 12901.
I když jde o uplatnění zástavního práva, které bylo na nemovitosti vloženo před poznámkou fideikomisární substituce, může exekuce vnucenou dražbou býti povolena jen, zní-li exekuční titul i proti fiduciářům i proti substitutům, leda že by k poznámce substituce bylo došlo teprve po poznámce hypotekámí žaloby; tu by byl rozsudek vykonatelný i proti substitutům.
(Rozh. ze dne 13. října 1933, R I 687/33.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky proti manželům Josefu a Anně S-ovým vnucenou dražbu nemovitostí. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Na nemovitostech do dražby daných jest podle snímku z notářského spisu ze dne 14. listopadu 1922 poznamenána fideikomisární substituce ve prospěch nezl. Josefa, Anny a Marie S-ových. Podle tohoto notářského spisu postoupil Jan a Josefa S-ovi nemovitosti svému synu Josefu S-ovi proti tomu, že se postup stal pod podmínkou, že postupující odevzdá převzaté nemovitosti jednomu ze svých dětí, dosud nezletilých, Josefu, Anně a Marii S-ovým, kteří i v případě úmrtí obdrží nemovitosti, a to v témž pořadí. Jde o fideikomisární substituci podle § 608 a násl. obč. zák. a vlastnictví fiduciáře jest jen vlastnictvím obmezeným s právy a povinnostmi poživatele (§ 613 obč. zák.), takže tu platí ustanovení §§ 511 a násl. obč. zák. Exekuce vnucenou dražbou týká se podstaty statku a takovou exekuci bylo by lze vésti jen se souhlasem substituta. Substituce ve prospěch uvedených nezletilců, poznamenaná v pozemkové knize, dovoluje vklad práva zástavního jen s obmezením, že se vklad děje bez újmy substituce, a překáží exekuci vnucenou dražbou vůbec (sb. n. s. čís. 11227).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z knihovního výpisu ve spojení se zprávou knihovního oddělení okresního soudu v P. ze dne 20. září 1933 plyne, že se fideikomisární substituce zřízená v notářském spisu ze dne 14. listopadu 1922 pro nezl. Josefa, Annu a Marii S-ovy týkala celé nemovitosti vl. č. 3 a polovice nemovitosti vl. č. 6, jež tehdy připadly otci substitutů, Josefu S-ovi, tedy i oné části, jež pak převedena byla notářským spisem ze dne 8. ledna 1929 na Annu S-ovou. Třebaže při tomto převodu nebyla fideikomisári substituce zvláště vyznačena ohledně těchto části, jest zřejmé, že části ty nemohly na Annu S-ovou přejiti jinak než s týmž zatíženim substituci, any od ni řádným způsobem sproštěny nebyly; že se tak nestalo, je zjevno z opisu notářského spisu, založeného ve sbirce listin. Substituce ve prospěch jmenovaných nezletilců nedoznala ledy změny a vázne na celé nemovitosti vl. č. 3 a na polovici nemovitosti vl. č. 6, patřici Josefu a Anně S-ovým. Rekursni soud správně poznal, že tato substituce překáži exekuci vnucenou dražbou nemovitosti, a správně poukázal k rozh. čis. 11227. Je nerozhodné, že jde o uplatněni zástavního práva, které bylo na nemovitostech vloženo již 21. srpna 1922, tedy před poznámkou substituce, neboť i v tom připadě směla by býti žádaná exekuce povolena jen, kdyby exekučni titul zněl i proti fiduciářům i proti substitutům, jak bylo dovoděno již v rozh. čís. 7761, 11526. V souzeném případě zní však i žaloba i exekuční titul jen proti fiduciářům; protože substituti k provedeni dražby nedali souhlas, bude třeba nahraditi jej exekučním titulem. Jinak by se věc měla, kdyby k poznámce substituce bylo došlo teprve po poznamenání hypotekární žaloby. Tu by ovšem rozsudek byl vykonatelný i proti substitutům.