Čís. 12777.

Plná moc, třebaže opravňuje zmocněnce »za zmocnitele a za jeho dědice ve všech právních i politických věcech před soudy civilními i trestními, úřady politickými i jinými«, a třebaže v ní udělena jest i procesní plná moc ve smyslu § 31 c. ř. s., zaniká úmrtím zmocnitelovým, nejde-li o skoncování nějaké věci po smrti zmocnitelově, a nejde-li ani o spor, nýbrž o věc knihovní, pro kterou platí předpisy řízení nesporného.
(Rozh. ze dne 7. září 1933, R I 767/33.)
Knihovní soud vyhověl žádosti manželů V-ových o vklad práva vlastnického k nemovitosti, na níž vázlo pro Jana L-a právo zpětné koupě. Rekursu Jana L-a, podanému jeho právním zástupcem Dr. M-em, rekursní soud vyhověl a knihovní žádost manželů V-ových zamítl.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se rekurs podaný Dr. M-em jako právním zástupcem Jana L-a odmítá.
Důvody:
Podle úředního záznamu na rekursu zemřel dle úmrtního zápisu Jan L. dne 6. listopadu 1932. Rekurs byl podán dne 22. listopadu 1932 (dán na poštu dne 21. listopadu 1932) a k němu byla připojena plná moc pro Dr. M-a z 12. listopadu 1928. Podle § 9 (1) zákona č. 100/31 rozsah, účinek a trvání plné moci se řídí obsahem plné moci a soukromým právem. Přes to, že plná moc zní »za mne a mé dědice opravňuje Dr. M-a ve všech právních i politických věcech před soudy civilními i trestními, úřady politickými i jinými«, a přes to, že v ní udělena jest i procesní plná moc ve smyslu § 31 c. ř. s., jest usouditi, že zanikla úmrtím zmocnitelovým tato plná moc pro řízení nesporné, o něž tu jde, ve smyslu uvedeného § 9 a ustanovení § 1022 obč. zák., neboť nejde tu o skoncování věci po smrti zmocnitelově, a nejde ani o spor, ve kterém by plná moc platila jako plná moc procesní podle § 31 c. ř. s., nýbrž jde o věc knihovní, pro kterou není v tomto směru zvláštního ustanovení a proto platí předpisy řízení nesporného, a tudíž zásady práva soukromého, nikoli ustanovení formálního práva procesního. Poněvadž zmocněnec nebyl oprávněn po smrti zmocnitelově jeho jménem podávati rekurs, jak právem v dovolacím rekursu jest vytýkáno, bylo rekurs změnou napadeného usneseni odmítnouti pro nedostatek legitimace.

Citace:

č. 12777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 115-116.