Čís. 12825.

Daně dodatečně předepsané jsou splatné do třiceti dnů ode dne doručení platebního rozkazu.
(Rozh. ze dne 21. září 1933, R I 786/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost přiklepnutou dne 21. března 1933, přikázal soud prvé stolice v přednostním pořadí dodatečně předepsanou výdělkovou daň za rok 1927 a nedoplatek dodatečně předepsané výdělkové daně za rok 1928. K rekursu vymáhající věřitelky rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka napadá rozvrhové usnesení jen potud, pokud byly bernímu úřadu přikázány dodatečně předepsaná daň výdělková za rok 1927 v částce 548570 Kč a nedoplatek dodatečně předepsané výdělkové daně za rok 1928 v částce 15067'10 Kč a to z důvodu, že tato výdělková daň nespadá do doby dvou let ode dne příklepu, t. j. ode dne 21. března 1933 nazpět, nýbrž do doby starší, leč neprávem. Podle § 265 (2) zák. o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. zatěžují dvouleté nedoplatky na dani výdělkové s přirážkami a s příslušenstvím, tedy ty, které se staly splatnými v posledních dvou letech, počítajíc nazpět ode dne udělení příklepu, i bez knihovního zápisu nemovitost sloužící výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku dani podrobeného, zákonným právem zástavním, majíce přednost přede všemi knihovními pohledávkami. Prvý soudce zjišťuje, což není napadeno, že jde o dodatky k předpisům všeobecné daně výdělkové za rok 1927 a 1928. Podle § 269 zákona o přímých daních jsou ovšem daně s přirážkami splatné, pokud se daň nevybírá srážkou nebo pokud zákon jinak neustanovuje, ve čtyřech rovných splátkách napřed dne 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku, leč podle § 270 odst. (5) cit. zákona doplatky na daních s přirážkami jsou splatné na podkladě platebního rozkazu do třiceti dnů po jeho doručení, což podle odst. (4) cit. zák. platí i o dodatečných předpisech daně. Z toho jest zřejmo, že daně dodatečně předepsané jsou splatné do třiceti dnů ode dne doručení platebního rozkazu. V souzeném případě jde o dodatečné předpisy daně výdělkové, na kterou byly podle zjištění prvého soudce straně povinné doručeny platební rozkazy dne 18. července 1931, a dne 18. září 1931, takže se tyto dodatečně předepsané daně výdělkové staly splatnými jednak dne 17. srpna 1931, jednak dne 18. října 1931, to jest v posledních dvou letech ode dne exekučního příklepu (21. března 1933) zpět počítajíc, takže vzhledem k ustanovení § 265 zák. ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. nedoplatkům těm prvý soudce právem přiznal výsadní pořadí. Poukaz stěžovatelky na rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 1919, čís. 325 sb. n. s. se na tento případ nehodí, neboť tenkráte byl v platnosti zákon ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. a zákon ze dne 18. března 1921, čís. 116 sb. z. a n., které nemají onoho ustanovení o nedoplatcích splatných v posledních dvou letech ode dne příklepu zpět počítajíc jako zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., jehož článkem II. uváděcích ustanovení byl zákon ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. zrušen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně podle zákona (§§ 265, 269, 270 zák. čís. 75/27) dovodil, že účtovaným nedoplatkům výdělkové daně, dodatně v roce 1931 za léta 1927 a 1928 předepsané, přednostní zástavní právo na prodaných nemovitostech přísluší. Odkazuje se, aby se předešlo opakování, na důvody napadeného usnesení. Rozhodnutí čís. 325 sb. n. s. týká se převodního poplatku a již proto se ho dovolává dovolací rekurentka nepřípadně.

Citace:

č. 12825. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 199-200.