Čís. 12847.

Tím, že správce konkursní podstaty pohledávku hypotekárního věřitele vykoupil podle § 120 konk. ř., došlo k utvoření jakéhosi způsobu vlastnické hypotéky a byl správce konkursní podstaty oprávněn převésti tuto pohledávku dále podle § 469 obč. zák.
(Rozh. ze dne 27. září 1933, Rv II 457/33.)
Proti přikázání částky nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost (ideální polovici nemovitostí zapsaných ve vložce 95 kat, území M.) na pohledávku Emy Sch-ové 3109 Kč 50 h vznesla při rozvrhovém roku odpor Luisa O-ová. Byvši poukázána na pořad práva, domáhala se odporovatelka, by bylo uznáno právem, že se vyhovuje jejímu odporu proti přikázání částky nejvyššího podání na domnělou pohledávku Emy Sch-ové. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zameškání žalované. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Nelze sice souhlasiti s dovolatelkou, že žalobní děj je nedostatečný a neúplný, takže žaloba neodpovídá předpisu § 226 c. ř. s., ale děj ten vedl k tomu, by žaloba byla zamítnuta. Jde o rozsudek pro zmeškání prvého roku. V takovémto případě jest podle §§ 396 a 442 c. ř. s. vycházeti ze skutkových tvrzení žaloby, jež jest považovati za pravdivé. Podle nich bylo firmě Antonín O., jejímiž veřejnými společníky byli Antonín O. st. a Antonín O. ml., upomínacím platebním rozkazem ze dne 15. listopadu 1928 pravoplatně uloženo, by zaplatila Karlu K-ovi 2442 Kč 42 h a 667 Kč 08 h a Karel K. vydobyl si pak pro pohledávky ty exekuci vnuceným zřízením práva zástavního na ideální polovici nemovitostí v knihovní vložce čís. 95 kat. území M., připsané knihovně Antonínu 0-ovi staršímu. Podle dalších skutkových tvrzení žaloby byl vyhlášen dne 6. srpna 1929 na jmění firmy Ant. O. konkurs, ke konkursu přihlásil Karel K. svou pohledávku s nabytými právy zástavními, správce konkursní podstaty Dr. Max Z. pohledávku tu koupil podle § 120 konk. řádu z roku 1014, docíliv slevy, načež Karel K. podepsal správci konkursní podstaty postupní listinu z 20. prosince 1929, kterouž tuto pohledávku postoupil konkursní podstatě firmy Ant. O. do úplného vlastnictví a svolil, by v knih. vložce čís. 95 kat. území M. byl vložen převod práva zástavního s pohledávky Karla K-a, a to kapitálu 3109 Kč 50 h s 8% úroky od 1. července 1927 z 2442 Kč 42 h a od 1. listopadu 1927 ze 667 Kč 08 h, útratami sporu 132 Kč 48 h a útratami mobilární exekuce 117 Kč 40 h na Dr. Maxe Z-a jako správce konkursní podstaty firmy Ant. O. Dr. Z. pak postoupil tuto pohledávku ještě s jinými pohledávkami postupní listinou z 12. července 1930 a postupní listinou ze 16. ledna 1931 na žalovanou Emu Sch-ovou, jíž jakož i správci konkursní pdostaty byly známy veškeré právě vylíčené skutečnosti, a byl vložen převod ten usnesením ze dne 11. února 1931 v knih. vložce čís. 95 kat. území M. Žalobkyně má za to, že tím, že uvedená pohledávka Karla K-a byla vykoupena správcem konkursní podstaty firmy Ant. O., pohledávka ta zanikla zaplacením a konsolidací následkem spojení práva a závazku v osobě konkursní podstaty firmy Ant. O. podle § 1445 obč. zák. a že nemohla již býti převedena na Emu Sch-ovou, takže tato neprávem žádá zaplacení své domnělé pohledávky v exekuční věci E XVI 7678/31 při rozvrhu nejvyššího podání z ideální polovice nemovitostí zapsaných ve Vl. čís. 95 kat. území M. Je proto podle mínění žalobkyně odůvodněný odpor, který vznesla v dražebním řízení proti přikázání uvedené pohledávky 3109 Kč 50 h s příslušenstvím Emě Sch-ové a s kterým na pořad práva byla odkázána. Než žalobkyni nelze přisvědčiti, nýbrž jest souhlasiti s náhledem dovolatelky, že sporná věc byla nesprávně posouzena nižšími soudy s právního hlediska. Podle žaloby, jak uvedeno, vykoupil Dr. Max Z. jako správce konkursní podstaty firmy Ant. O. uvedenou pohledávku Karla K-a S přísl. podle § 120 konk. řádu z roku 1914. Podle tohoto zákonného ustanovení, jsou-li věci úpadcovy zatíženy právem zástavním, může je správce podstaty kdykoliv vyplatiti zaplacením zástavního dluhu a při nemovitých věcech »vstoupiti zaplacením dluhu do práva zástavního«. Z toho plyne, že v projednávaném případě tím, že správce konkursní podstaty pohledávku Karla K-a vykoupil podle § 120 konk. ř., došlo k utvoření jakéhosi způsobu vlastnické hypotéky a byl proto správce konkursní podstaty oprávněn převésti pohledávku tu podle § 469 obč. zák. na žalovanou (Lehman, komentář ke konkursnímu řádu z roku 1916, strana 646). jest proto mylný názor žalobkyně a nižších soudů, že žalované sporná pohledávka nepřísluší, protože prý zanikla zaplacením a konsolidací (konfusí) podle § 1445 obč. zák. Zdali právem či neprávem bylo postupováno podle § 120 konk. řádu, nelze v tomto sporu řešiti, neboť je rozhodným jen tvrzeni žaloby, že došlo k vykoupení pohledávky Karla K-a správcem konkursní podstaty podle tohoto zákonného ustanovení. Ježto tudíž pohledávka žalované trvá, nemohlo býti vyhověno žalobě a bylo ji změnou rozsudků nižších soudů zamítnouti, aniž bylo třeba se zabývati dalšími právními vývody dovolání.

Citace:

Čís. 12847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 235-237.