Čís. 13050.
Byl-li návrh, by bylo povoleno ofotografování poslední vůle, vyřízen presidiálně jako věc justiční správy, lze zamítnutí návrhu napadati jen dozorčí stížností. Navrhovateli není však bráněno, by se, kdyby dozorčí stížnost neměla úspěchu, nedomáhal toho, by bylo rozhodnuto o jeho návrhu usnesením pozůstalostního soudu, proti němuž by mu pak příslušely opravné prostředky podle zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1933, R I 953/33.)
Ve sporu o platnost závěti navrhl žalovaný dědic na okresním soudě v T., jenž byl soudem pozůstalostním, by mu bylo povoleno ofotografování poslední vůle. Soud prvé stolice návrh zamítl. Rekursní soud (krajský soud v M.) nevyhověl navrhovatelovu rekursu.
Nejvyšší soud z podnětu dovolacího rekursu zrušil napadené usnesení a uložil krajskému soudu v M., by postoupil spisy presidiu krajského soudu k vyřízení dozorčí stížnosti. Důvody:
O návrhu stěžovatele, by mu bylo povoleno ofotografování poslední vůle Emila V-a, nerozhodoval okresní soud v T. jako soud pozůstalostní v nesporném řízení, nýbrž návrh byl vyřízen presidiálně jako věc justiční správy. Zamítnutí mohl tedy navrhovatel napadati nikoliv rekursem, nýbrž jen dozorčí stížností, což také učinil potud, že s rekursem spojil stížnost dozorčí. Proto však ani krajský soud v M. nebyl zákonem povolán se usnášeti o opravném prostředku jako soud rekursní, nýbrž měl ponechali vyřízení presidiu krajského soudu. I bylo tudíž z podnětu dovolacího rekursu zrušili usnesení rekursního soudu a uložili mu, by postoupil spisy presidiu k vyřízení dozorčí stížnosti. Tím ovšem není navrhovateli bráněno, by se, kdyby dozorčí stížnost snad neměla úspěchu, nedomáhal toho, by bylo rozhodnuto o jeho návrhu usnesením pozůstalostního soudu, proti němuž by mu pak příslušely opravné prostředky podle zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.