Čís. 12935.
Podle vyrovnání soudem potvrzeného a podle výpisu ze seznamu přihlášek lze, byla-li pohledávka popřena jen z části, vésti exekuci jen, pokud pohledávka popřena nebyla, předpokládajíc, že částky, pro něž se exekuce vede, jsou podle potvrzeného vyrovnání splatné.
(Rozh. ze dne 20. října 1933, R II 387/33.)
Vyrovnací dlužník uznal z přihlášené pohledávky 2500 Kč částku 1863 Kč 50 h. Podle právoplatně potvrzeného vyrovnání měli věřitelé nepožívající přednosti obdržeti 46% v desíti měsíčních splátkách počínajíc 15. červencem 1932. V návrhu na povolení exekuce k vydobytí 428 Kč 70 h udala vymáhající věřitelka, že povinný jí zaplatil vyrovnací kvóty jen z uznaného peníze, a to pět splátek, úhrnem 428 Kč 75 h, že doporučeným dopisem ze dne 9. března 1933 vyzvala dlužníka, by platil vyrovnávací splátky z celého dluhu, tudíž i z popřené pohledávky 637 Kč, a to do osmi dnů, jinak že uplatní obživnutí pohledávky a ztrátu lhůt; ježto však dlužník přes tuto výzvu nezaplatil dlužných pět splátek ve výši 145 Kč 50 h, uplatnila vymáhající věřitelka ztrátu lhůt, navrhnuvší povolení mobilární exekuce k vydobytí vykonatelné pohledávky 428 Kč 70 h s přísl. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody; Pokud se týče pohledávky 1863 Kč 50 h povinným uznané, netvrdí vymáhající věřitelka, že povinný nedodržel ujednané vyrovnací splátky, pročež ve smyslu § 63 vyr. ř. nemá exekučního titulu. Ohledně popřené pohledávky 637 Kč nemá rovněž vymáhající věřitelka exekučního titulu, neboť okolnost, že povinný přes vyzvání doporučeným dopisem vyrovnací kvótu nezaplatil, nestačí k povolení exekuce a má tato liknavost dlužníka ve smyslu § 67 vyr. ř. jen v zápětí ztrátu veškerých slev a výhod dlužníku ve vyrovnání poskytnutých.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vymáhající věřitelka sice uvedla exekuční titul pro vymáhanou pohledávku podle § 63 vyr. ř. Avšak splatnost vymáhaných částek úhrnem 428 Kč 70 h odporuje tomu, co vymáhající věřitelka ve svém podání uvedla. Neboť podle § 63 vyr. ř. lze vésti exekuci na základě výpisu ze seznamu přihlášek pro pohledávky přednostní jen co do výše kvóty věřiteli přijaté z pohledávky ani dlužníkem ani vyrovnacím správcem nepopřené. Z toho plyne, že byla-li pohledávka popřena jen z části, lze vésti exekuci jen, pokud pohledávka popřena nebyla. Předpokladem jest ovšem, by částky, pro něž se vede exekuce, byly podle potvrzeného vyrovnání splatné, aby tudíž dlužník byl s placením vymáhaných splátek v prodlení. Podle obsahu návrhu na povolení exekuce však tomu tak není. Neboť podle vyrovnání se zavázal dlužník k 46% kvótě v deseti dvouměsíčních splátkách počínajíc 15. červencem 1932, takže v době podání exekučního návrhu dne 29, března 1933 bylo splatno jen pět splátek za měsíc červenec, září, listopad 1932 a za leden a březen 1933. Nepopřená část pohledávky činí 1863 Kč 50 h a pět splátek činí 428 Kč 75 h, které byly zaplaceny, jak sama vymáhající věřitelka ve svém návrhu udává. Nemůže proto vymáhající věřitelka vymáhat ostatních pět splátek 428 Kč 70 h, ana jich splatnost v době podání exekučního návrhu ještě nenastala. Rozřešením této otázky jest celá věc vyřízena, jak dovolací rekurentka sama připouští. Dodati jest jen, že, pokud dovolací rekurentka uvedla v exekučním návrhu, že upomenula řádně dlužníka o zaplacení splátek (prvých čtyř) i z části popřené podle § 67 vyr. ř. a mínila tím snad obživnutí celé pohledávky, přehlíží, že k vydobytí původní celé pohledávky neuvedla v exekučním návrhu vůbec exekuční titul, jak předpisuje § 54 čís. 2 ex. ř., a, uvádí-li až v dovolacím rekursu, že exekučním titulem jest soudní smír před okresním soudem v M., uvádí nepřípustnou novotu, k níž nelze přihlížeti. Na základě exekučního návrhu bez udání exekučního titulu nebyla by mohla vymáhající věřitelka dosící povolení exekuce k vydobytí celé původní pohledávky ani před vyrovnáním a nelze proto uznati, že, nezaplatil-li dlužník současně kvotové splátky i z popřené částky, že nastaly následky nesplnění vyrovnání podle § 67 vyr. ř., které by byly dobytelné i bez exekučního titulu.
Citace:
č. 12935. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 378-379.