Čís. 12824.

Změnilo-li konsumní družstvo, které již podle posavadnich stanov bylo oprávněno přijímati a zúrokovati členské zápůjčky, doslov stanov v teti smysl, že »bude podporovati spořivost členů přijímáním a úrokováním úsporných vkladů«, nestalo se ještě peněžním ústavem ve smyslu § 2 (1) zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n., nýbrž zůstalo konsumním družstvem. Na takové družstvo nevztahuje se ustanovení § 19 (1) zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 21. září 1933, R I 721/33.) Rejstříkový soud zamítl toho času opověď změny stanov konsumního družstva, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, usnesené při řádné valné hromadě ze dne 9. dubna 1933 a odmítl navrhovaný zápis změn těch do družstevního rejstříku. Důvody: Není přípustné, by družstvo dosud konsumní, kteréž také teprve dne 6. dubna 1930 zřetelem na svůj skutečně provozovaný předmět družstevního podniku dřívější označení na firmě »a úsporné« změnou stanov, zapsanou dne 18. dubna 1930 vyloučilo, nyní předmět svého podnikáni doplněním stanov doplněním §§ 1 a 35, 10 dosavadních stanov rozšiřovalo na »přijímání a zúrokování úsporných vkladů od členů«, aniž také blíže určeno, jakým způsobem a k jakému účelu by úsporné vklady přijímány a spravovány být měly a mají-li snad býti jen jakýmsi doplňkem ustanovení §§ 56—59 stanov, takže by navrhované doplnění stanov, jež by podle § 4 zák. čís. 70/1873 ř. zák. výraz dojíti mělo i v doslovu firmy, těmito shora označenými dodatky při tomto již zapsaném družstvu znamenati mohlo rozšíření působnosti na činnost spořitelní a záložní, jež obsahuje v sobě přijímání a zúročení vkladů, kteréž rozšíření činnosti však na roven postaviti jest zřízení peněžního ústavu druhu v § 2 odst. (1) písm. b) zák. čís. 239/1924, v doslovu zákona čís. 54/1932 sb. z, a n. uvedeného, jehož zápisu toho času brání ustanovení § 19 zák. čís. 44/1933 sb. z. a n. Navrhovaný dodatek není však ani v souladu s požadavky článku XIV. odst. (2) čís. 2 zákona čís. 54/1932, zvláště an není prokázán počet členů tohoto společenstva s ručením obmezeným, ano zápisné dle § 5 písm. a) činí 5 Kč a není prokázáno, v jaké výši jsou členské podíly a zápisné skutečně zaplaceny. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 1 stanov družstva, o které jde, předmětem podniku mimo jiné bylo podporovati spořivost členů přijímáním a zúrokováním úspor. Podle navržené změny paragrafu má býti předmět podniku rozšířen na přijímání a zúrokování vkladů od členů, čímž by působnost družstva mohla býti rozšířena na činnost spořitelny a záložny, což by se s úkolem družstva nesrovnávalo a takto by se družstvo konsumní stalo ústavem peněžním, jehož zřízení ustanovením § 19 zákona čís. 44/33 sb. z. a n. je zakázáno. Ostatně poukazuje se na odůvodnění napadeného usnesení.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o opovědí družstva znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jenž napadá souhlasná usnesení soudů nižších stolic pro nezákonnost (§ 46 odst. (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.), nelze upříti oprávnění, neboť soudy nižších. stolic přehlédly ustanovení čl. XLII. zákona ze dne 21. dubna 1932, čís. 54 sb. z. a n., podle něhož neplatí za předpokladů tam uvedených ustanovení čl. XIII. a XIV. tohoto zákona o stvrzenkách, které vydávají spotřební anebo jiná neúvěrní společenstva o úsporných vkladech svých členů. Jak vyplývá z důvodové zprávy k osnově tohoto zákona ke čl. XIII. (tisk poslanecké sněmovny čís. 1622 str. 53), »nemíní osnova novou definicí vkladní knížky měniti nic na vžitém a již v důvodové zprávě k starému zákonu uznaném systému vydávání t. zv. »členských knížek« konsumními a jinými neúvěrními družstvy, majíc na zřeteli, že takovými knížkami se nestvrzují vklady, nýbrž zápůjčky, jež družstvu, vedeni duchem solidarity, poskytují vlastní jeho členové«. Tím, že stěžující si konsumní družstvo, které podléhá, jak ze spisů vysvítá, revisi ústředního svazu československých družstev v Praze a které již podle § 1 posavadních stanov bylo oprávněno přijímati a zúrokovati členské zápůjčky, změnilo příslušný doslov tohoto § 1 stanov v ten smysl, že »bude podporovati spořivost členů přijímáním a úrokováním úsporných vkladů«, nestane se ještě peněžním ústavem ve smyslu § 2 odst. (1) zákona čís. 239/1924 sb. z. a n. (v doslovu čl. XIV. zákona čís. 54/1932 sb. z. a n.), nýbrž zůstane konsumním družstvem. Že by chtělo vydávati vkladní knížky ve smyslu § 1 uvedeného zákona, ze spisů nevyplývá. Nevztahuje se proto na stěžující si družstvo ustanovení § 19 (1) zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n. Opačný názor soudů nižších stolic příčí se proto zákonu.

Citace:

č. 12824. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 197-199.