Čís. 12790.

Právo k rekursu proti usnesení, jímž bylo vyrovnání potvrzeno, přísluší nejen všem účastníkům, kteří hlasovali proti vyrovnání, nýbrž i těm, kteří nehlasovali vůbec, ať již při vyrovnacím roku byli přítomni nebo nebyli.
(Rozh. ze dne 8. září 1933, R II 293/33.)
Proti usnesení, jímž bylo potvrzeno vyrovnání o jmění dlužníka, podal rekurs věřitel, jenž nebyl při vyrovnacím roku přítomen. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Stížnost není přípustná. Neboť usnesení, kterým bylo vyrovnání potvrzeno, mohou odporovati rekursem jen účastníci, kteří k vyrovnání výslovně nepřivolili (§ 59 vyr. ř.). Za ně jest pokládati jen ty věřitele, kteří skutečně hlasovali proti přijetí vyrovnání nebo kteří nehlasovali vůbec, tedy nikoliv ty, kteří při vyrovnacím roku přítomni nebyli a kteří se proto počítají, jako by hlasovali proti vyrovnání (§ 50 vyr. ř.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, o rekursu proti usnesení prvé stolice znovu rozhodl.
Důvody:
Stanoví-li § 59 vyr. ř. čís. 64/1931, že usnesení, jímž bylo vyrovnání potvrzeno, mohou odporovati rekursem účastníci, kteří k vyrovnání výslovně nepřivolili, jest tomu podle smyslu a účelu zákona rozuměti tak, že z práva k rekursu jsou vyloučeni jen věřitelé, kteří hlasovali pro vyrovnání, a přísluší tudíž právo k rekursu nejen všem účastníkům, kteří hlasovali proti vyrovnání, nýbrž i těm, kteří nehlasovali vůbec ať již při vyrovnacím roku byli přítomni nebo nebyli (tak také Bartsch-Pollak, Konkurs-, Ausgleichs- und Anfechtungsordnung, Vídeň-Lipsko, 1929, str. 982, Lehmann, Komentar zur österreichischen Konkurs-, Ausgleichs- und Anfechtungsordnung, Vídeň 1916, str. 161, 162, Voska, konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády, Praha 1931, str. 559, a rozhodnutí, uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 1516).

Citace:

č. 12790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 148-149.