Čís. 12968.

Pro odložení exekuce není podmínkou ani předpokladem, že exekuce byla již povolena.
Nabylo-li usnesení o přikázání k vybrání již moci práva, nevadí jeho platnosti, že bylo vydáno soudem exekuci povolujícím, nikoliv soudem exekučním.
Povaha vykonaného již přikázání k vybrání nebrání dočasnému odkladu účinků uvedených v § 308 ex. ř. a lze i po doručení příkazního usnesení odložiti exekuci s účinky § 43, prvý odstavec, ex. ř., ač-li vymáhající věřitel přikázanou pohledávku skutečně již nevybral a ji ke svému uspokojení nepoužil.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1933, R I 988/33.)
Soud prvé stolice zamítl návrh, by byl povolen odklad exekuce zřízením zástavního práva na nemovitosti a zabavením pohledávek a přikázáním jich k vybrání. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužníka potud, že povolil odklad exekuce přikázáním pohledávek k vybrání. Důvody: Návrh povinné strany na odklad exekuce byl u povolujícího soudu podán dne 24. června 1932, tudíž před povolením exekuce, o jejíž odklad bylo žádáno. Pokud jde o exekuci vnuceným zřízením práva zástavního, zamítl prvý soud právem návrh, neboť povolením zřízení zástavního práva a zápisem tohoto práva do pozemkových knih je exekuce skončena a nelze říci, že by s tímto exekučním úkonem bylo pro povinného spojeno nebezpečenství nenahraditelné nebo těžce napravitelné majetkové újmy; proto neměl býti odklad podle § 44 prvý odstavec ex. ř. povolen. Jinak se to má s exekucí zabavením pohledávek povinného. Zde následuje na zabavení pohledávek jejich přikázání, čímž by vymáhající strana byla oprávněna pohledávky vybrati, čímž by mohl povinný ohrožen býti ve svém majetku, kdyby jeho žalobě o prohlášení exekučního titulu za neplatný bylo vyhověno. Pouhým odkladem přikázání pohledávek bez zrušení jejich zabavení není ohroženo uspokojení vymáhajícího věřitele a nebylo proto třeba, uložiti povinnému složení jistoty.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele a změnil napadené usnesení potud, že se nevyhovuje návrhu povinné strany na odklad exekuce přikázáním k vybrání pohledávky příslušející dlužníku proti Poštovní spořitelně v Praze, dále že se odklad exekuce přikázáním k vybrání pohledávek příslušejících dlužníku proti Občanské záložně v J. z běžného účtu v částce 60000 Kč a proti bance Ž. z běžného účtu v částce 60000 Kč povoluje až do právoplatného rozhodnutí sporu Ck VI 229/32. Důvody:
Exekuce byla povolena usnesením z 19. října 1932. Dříve, než se tak stalo, domáhali se již dlužníci podáním z 24. června 1932 odkladu exekuce, tehdy již navržené, avšak ještě nepovolené a zvláště též odkladu exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek povinného za různými poddlužníky. Pro odložení exekuce není podmínkou ani předpokladem, že exekuce byla již povolena, jak rekurentka mylně za to má, a nevadila tedy povolení odkladu rekursním soudem okolnost, že exekuce v tomto případě v době návrhu ještě nebyla povolena. V této příčině stačí odkázati k rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 1167. Jest správné, že první soud podle § 303 druhý odstavec ex. ř. k rozhodnutí o návrhu na přikázání k vybrání nebyl příslušný, nýbrž že byl k tomu příslušný exekuční soud. Avšak tento nesprávný postup prvního soudu nemá významu, jelikož jeho usnesení nabylo moci práva a proto nevadí jeho platnosti, že bylo vydáno nepříslušným soudem (také Neumann-Lichtblau, Kom. zur Exekutionsordnung, 3. vydání, str. 269).
Ve věci nesouhlasí nejvyšší soud s právním názorem rekurentky, že po doručení příkazního usnesení účastníkům nelze již exekuci odložiti s účinky § 43 prvý odstavec ex. ř., nýbrž že lze jen provedené úkony zrušiti za předpokladů § 43 druhý odstavec ex. ř. Tento názor hájený i v literatuře (Neumann-Lichtblau, 3. vydání str. 222, Petschek, Zentralblatt 1927 str. 144—145) jest odůvodňován v podstatě tím, že bez zrušení provedeného úkonu (přikázání k vybrání) by se odklad minul s cílem, protože by jím nebyly odstraněny účinky § 308 ex. ř.; že odklad podle § 43 (1) ex. ř. by znamenal zachování dosavadních exekučních úkonů — tedy i zachování přikázání k vybrání — což by znamenalo udržeti jeho účinky a že by se takto odklad stal opatřením bezobsažným a bezúčinným. Leč nejde tu o odstranění, nýbrž o odložení účinků přikázání k vybrání. Znamená to stavení výkonu oprávnění uvedených v § 308 ex. ř. na určitou dobu a účinné i proti vymáhajícímu věřiteli i proti poddlužníku. Dočasné zastavení oprávnění § 308 ex. ř. není podle své povahy vyloučeno a jest rozeznávati pojmy »zrušení« a dočasného »stavení«. Exekuční úkon přikázání k vybrání není ničím nezměnitelným a ničím nezadržitelným, ve své původní podobě trvalým. Je to vidno na př. z § 310 poslední odstavec a 311 ex. ř. Vymáhající věřitel je zákonným zmocněncem dlužníkovým (§ 308 ex. ř.). Tato zástupčí moc může býti i věřitelem i soudem odvolána a proto není překážky, by nebyla též na čas stavena. O uvedení účastníků v nejistotu nemůže býti řeči ani u věřitele, ani u poddlužníka, ježto musí býti vyrozuměni o odkladu exekuce a o odkladu účinků uvedených v § 308 ex. ř. Věc se má pak co do účinků tak, jakoby pohledávka byla sice zabavena, ale nebyla po určitý čas přikázána. Jest tedy za to míti, že povaha vykonaného již exekučního úkonu (přikázání k vybrání) nebrání dočasnému odkladu (§ 43—44 ex ř.) účinků uvedených v § 308 ex. ř. a proto nelze rekursnímu soudu v podstatě vytýkati nesprávné posouzení této otázky po právní stránce. Exekuce není ukončena již povolením přikázání k vybrání, dokud vymáhající věřitel přikázanou pohledávku skutečně nevybral a dokud jí ke svému uspokojení nepoužil. V souzeném případě však rekursní soud přehlédl, že jeden z poddlužníků, Poštovní spořitelna, podle příkazního usnesení prvého soudu vymáhající věřitelce před povolením odkladu již plnila zaplativši jí 127 Kč 50 h dne 5. ledna 1933. Tímto plněním byla exekuce na tuto pohledávku již ukončena, odklad exekučního řízení jest již pojmově nemožný. Podle § 44 třetí odstavec ex. ř. má soud, povoluje odklad, zároveň vysloviti, na jak dlouho se exekuce odkládá. Rekursní soud opomenul tak učiniti, pročež i v tomto směru bylo rekursu vyhověti. Rekurentka ani netvrdila, že by povolením odkladu přikázání k vybrání (bez zrušení zabavení pohledávky) bylo uspokojení jejího nároku ohroženo, a nebylo proto třeba uložiti povinnému složení jistoty (§ 44 druhý odstavec ex. ř.).

Citace:

č. 12968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 430-432.