Čís. 13053.
Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928). Je-li výstavce (majitel směnky) ústřednou a osoba, udaná jako domiciliát, pobočkou téže firmy v jiném místě, není k zachování směnečných práv proti příjemci třeba protestu.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1933, Rv I 2107/33).
Směnka, o niž tu jde, byla vystavena Akciovou společností Š. v Plzni, splatna byla u pobočného závodu Akciové společnosti Š. v Praze. Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný přijatel mimo jiné, že směnečný nárok proti němu zanikl, ježto směnka nebyla protestována, ač šlo o směnku domicilovanou. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Podle § 40 sm. zák. není, vyjímajíc případ § 39 odst. (2) sm. zák., k zachování směnečného práva proti příjemci třeba ani presentace ani protestace směnky. V souzeném případě jde o směnečný nárok proti příjemci. Pobočný závod nelze zásadně pokládati za samostatný právní podmět, bez ohledu k tomu, zda jest v obchodním rejstříku zapsán čili nic. Jest proto podle obsahu směnky pokládati výstavce, remitenta a domiciliáta za tutéž osobu a není tudíž jako domiciliát udána osoba jiná než majitel směnky. Nenastal tudíž případ § 39 (2) sm. zák. a nebylo ve smyslu § 40 sm. zák. k zachování směnečného nároku proti namítajícímu žalovanému třeba protestace směnky. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Bezpodstatné jest odvolání, pokud se jím vytýká nesprávné právní posouzení věci s hlediska § 40 sm. zák. I odvolací soud sdílí názor prvého soudu, že firma Akciová společnost Š. v Plzni uvedená na směnce jako její výstavce jest totožnou s pražským pobočným závodem této firmy, který jest uveden na směnce jako domiciliát. Nelze proto na tuto směnku vztahovati ustanovení § 39 odst. (2) sm. zák., které vyžaduje protestace pro neplacení u domiciliáta jen tehdy, je-li jako domiciliát udána osoba jiná než majitel směnky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Neopodstatněna je výtka nesprávného právního posouzení věci z toho důvodu, že nevykonáním včasné protestace proti žalovanému zanikl směnečný nárok proti němu. Je souhlasiti v tomto směru s právním názorem nižších soudů, že na tento případ nedopadají předpisy § 39 (2) sm. zák. o následcích z opomenuté protestace směnky, poněvadž o totožnosti domiciliáta a majitelky směnky podle obsahu směnky nelze vážně pochybovali, a stačí jen odkázati dovolatele na správné odůvodnění napadeného rozsudku.