Čís. 12896.
Nárok podle § 154 obč. zák. jest zcela samostatným nárokem, jenž přísluší rodičům i tehdy, když svým rodičovským povinnostem k dětem vůbec nedostáli.
Nárok podle § 154 obč. zák. přísluší i nemanželské matce proti nemanželskému dítěti.

(Rozh. ze dne 7. října 1933, Rv II 436/33.)
Žalobkyně, upadnuvší v nouzi, domáhala se na svém nemanželském synu placení výživného 100 Kč měsíčně. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatel především v tom, že jest mu uložena povinnost živiti žalobkyni, ač prý ho žalobkyně nikdy neživila. Leč nárok na slušnou výživu, jejž přiznává § 154 obč. zák. rodičům upadnuvším v nouzi proti dětem, není protihodnotou nebo odměnou za to, že rodiče živili, vychovali a zaopatřili děti, nýbrž jest zcela samostatným nárokem, jenž přísluší rodičům i tehdy, když svým rodičovským povinnostem k dětem vůbec nedostáli. Jest tudíž okolnost, že se žalobkyně nikdy nestarala o žalovaného, pro posouzení závazku žalovaného nerozhodná a nelze proto v tom, že nebyl proveden o ní nabízený důkaz výslechem stran, spatřovati neúplnost odvolacího řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.). Dovolatel spatřuje dále nesprávné právní posouzení věci v tom, že výše výživného, přisouzeného žalobkyni, která jest jeho nemanželskou matkou, neodpovídá jeho výdělkovým poměrům. Leč neprávem. Závazek žalovaného poskytovati žalobkyni slušnou výživu, jest jeho zákonným závazkem, třebas byla žalobkyně jen jeho nemanželskou matkou (srov. čís. 11058 sb. n. s.). Podle zásady vyslovené v § 1 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931, jest žalovaný povinen vykonávati podle možnosti a podle svých schopností takovou činnost. by z jejího výtěžku mohl řádně dostáti svému vyživovacímu závazku. Odvolací soud dovodil správně, že žalovaný jest s to, by poskytoval žalobkyni výživné měsíčních 100 Kč, ježto bylo nižšími soudy zjištěno, že provozuje výdělečnou živnost (výroby klávesnic) a jest spolumajitelem domku, v němž má se svou rodinou volný byt.
Citace:
č. 12896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 318-319.