Čís. 12971.

S hlediska § 1041 obč. zák. se nevyhledává, by věci bylo použito ve prospěch jiného přímo jejím vlastníkem. Tohoto ustanovení jest použíti i tehdy, bylo-li použito věci ve prospěch druhého prostřednictvím třetí osoby. V takových případech se však vyžaduje, by ona třetí osoba byla nepravým zástupcem toho, v čí prospěch bylo věci použito.
Předpisu § 1016 obč. zák. nelze použiti, nebylo-li jednáno v zastoupení jiného, nýbrž vlastním jménem.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1933, Rv I 95/33.)
Žalující firma domáhala se na žalované zaplacení za dodané dřevo, tvrdíc, že dřevo objednal manžel žalované Jaroslav D. jménem žalované a že dřevo vestavěl do domu, jehož vlastnicí jest žalovaná. Žalobní nárok opírala žalující firma o předpis § 1238 obč. zák. a o § 1041 obč. zák. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a to z důvodu § 1238 obč. zák. i § 1041 obč. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, maje za to, že v souzeném případě jest použíti § 1041 obč. zák.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelce jest přisvědčiti, pokud spatřuje neúplnost odvolacího řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) v tom, že se odvolací soud nezabýval námitkou žalované, že žalobce má pohledávku na zaplacení dodaného zboží proti Jaroslavu D-ovi, ač okolnost ta má podstatný vliv na posouzení věci s hlediska § 1041 obč. zák. Proti tvrzení žaloby, že manžel žalované Jaroslav D. objednal v parní pile žalobcově stavební dříví v plné moci žalované, namítla žalovaná v žalobní odpovědi, že Jaroslav D. stavěl proti její vůli a přes její opětovné protesty dům na jejím pozemku, že stavební hmoty objednával a přijímal vlastním jménem, že si byla žalující firma dobře vědoma, že objednávku učinil manžel žalované vlastním jménem, neboť na jeho jméno vystavila a zaslala účet, že žalující firma převedla trhovou smlouvou vlastnictví k dříví na jejího manžela a že z toho důvodu přísluší jí nárok na zaplacení dříví proti manželu žalované. Procesní soud nezabýval se těmito námitkami žalované, nýbrž uznal podle žaloby, shledav žalobní nárok opodstatněným i podle § 1238 obč. zák. i podle § 1041 obč. zák. Odvolací soud, vyloučiv použití § 1238 obč. zák., souhlasil s právním názorem prvého soudu, že žalovaná je povinna zažalovanou částku zaplatiti z důvodu § 1041 obč. zák. K výtce žalované v odvolacím spise, že se procesní soud nezabýval její námitkou, že objednávku učinil její manžel vlastním jménem a že vůbec nejednal v její plné moci, uvedl odvolací soud, že právem se nezabýval prvý soud řečenou námitkou, je-li — podle názoru odvolacího soudu — žalovaná již z důvodu § 1041 obč. zák. povinna dříví zaplatiti. Leč právě okolnost, zda Jaroslav D. objednal dříví vlastním jménem či jménem žalobkyně, jest rozhodná pro to, zda jest žalovaná povinna podle § 1041 obč. zák. zaplatiti dříví. Předpis § 1041 obč. zák. předpokládá, že bylo užito cizí věci k užitku jiného bez právního důvodu. Nevyhledává se, by věci bylo použito přímo jejím vlastníkem ve prospěch druhého, nýbrž § 1041 obč. zák. jest použíti i tehdy, bylo-li použito věci ve prospěch druhého činností a prostřednictvím třetí osoby (sr. Sedláček, Obligační právo III, str. 16, Wellspacher, Versio in rem str. 133, 134, Ehrenzweig, System II/1, str. 659, Mayr, Lehrbuch III, str. 345, rozhodnutí čís. 6792 a 12573). V takových případech se však vyžaduje, aby ona třetí osoba byla nepravým zástupcem toho, v jehož prospěch bylo věci použito. Uzavřela-li však třetí osoba smlouvu s vlastníkem věci vlastním jménem, nejde vůbec o případ § 1041 obč. zák. Kdyby tedy bylo zjištěno, že smlouvu o koupi dříví uzavřel se žalobcem manžel žalované vlastním jménem, nebylo by lze použíti předpisu § 1041 obč. zák., neboť nešlo by o smlouvu s nepravým zástupcem třetí osoby (žalované), nýbrž šlo by o kupní smlouvu mezi žalobcem a manželem žalované, při které obě strany jednaly vlastním jménem, a bylo by lhostejné, k jakému účelu manžel dříví koupil (zda na př. je chtěl dále zciziti, či jinému darovati, či do stavení manželčina zastavěti) a jak s ním ve skutečnosti naložil. V každém případě prodatel, dodav koupené dříví svému spolusmluvníku, splnil se své strany jen svůj smluvní závazek (§ 1061 obč. zák.), ať dodal dříví přímo jemu nebo podle jeho poukazu na cizí staveniště, a může žádati vzájemné plnění (kupní cenu) zase jen od svého spolusmluvníka (§ 1062 obč. zák.). Případná nedobytnost kupní ceny u kupitele jde pak jen na vrub prodatele. Ježto tedy dosud není jisto, zda jest žalobní nárok vůbec posuzovati s hlediska § 1041 obč. zák., netřeba se zabývati otázkou, zda jest s hlediska tohoto předpisu zákona přihlédnouti k tomu, co žalovaná poskytla svému manželu na úhradu stavebních nákladů. Poukazuje-li žalobce v dovolací odpovědi k tomu, že smlouva byla dodatečně schválena konkludentním činem žalované, přehlíží (— nehledíc k tomu, že v prvé stolici o tento důvod žalobní nárok neopřel a sám k tomu žádný přednes neučinil, že tedy přichází v dovolacím řízení s novým útočným prostředkem a nehledíc k tomu, že také prvý soud, odvolávaje se na předpis § 1016 obč. zák., vybočil z rámce, jejž žalující strana svým přednesem soudu vymezila —), že předpis § 1016 obč. zák. předpokládá také plnou moc a její překročení, že se tedy nehodí na případy, kde někdo jednal nikoliv v zastoupení jiného, nýbrž vlastním jménem, což právě žalovaná namítala.

Citace:

č. 12971. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 435-437.