Čís. 12934.
Pojišťovací smlouva.
Stanovily-li všeobecné pojišťovací podmínky, že, nemá-li (kvalifikovaná) upomínka výsledek po uplynutí dodatečné jednoměsíční lhůty od odesláni upomínky, jest ručení pojistitele od uplynutí upomínací lhůty v klidu, nenastal klid ručení, neobdržel-li pojistník kvalifikovanou upomínku odeslanou pojistitelem.
Žaloba a platební příkaz, neobsahující poučení o následcích prodlení ani udělení dodatečné lhůty, není kvalifikovanou upomínkou.
(Rozh. ze dne 20. října 1933, Rv I 444/32.)
Žalobkyně byla pojištěna u žalované pojišťovny proti následkům tělesných úrazů při řízení automobilu. Žalobu o zaplacení pojistné sumy vzhledem k úrazům ze dne 4. listopadu 1929 a 19. listopadu 1929 procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Pro souzený spor je rozhodno, zda žalovaná pojišťovna jest povinna, ač žalobkyně premie následné, dne 7. června a 26. června 1929 splatné zaslala teprve po úrazech, které se staly dne 4. listopadu a dne 19. listopadu 1929, pojistnou sumu vyplatiti. Že žalovaná žalobkyni o zaplacení premie upomínala způsobem v § 8 odst. (3) pojišťovacích podmínek předepsaným a že s upomínkou bylo spojeno též upozornění na následky prodlení, zjištěno nebylo. Podle ustanovení § 8 (4) odstavec všeob. podmínek pojišťovacích, nebyla-li následná dlužná premie do tří měsíců po uplynutí upomínací lhůty soudně vymáhána, má se za to, že společnost od smlouvy odstoupila, a podle odstavce (5) téhož paragrafu vymáhá-li společnost prémii soudně neb přijme-li ji dodatně, nabude zase ručení společnosti působnosti, jakmile byla premie s poplatky a útratami zaplacena. Spisy okresního soudu v J. má odvolací soud zjištěno, že žalovaná na žalobkyni dne 26. září 1929, tedy ještě před úrazy, podala upomínací žaloby o zaplacení 119 Kč a 84 Kč, prémií z pojistek splatných dne 7. a 26. června 1929, a že na žaloby ty dne 30. září 1929 byly vydány proti nynější žalobkyni upomínací rozkazy, kteréž jí byly doručeny dne 4. října 1929 a nabyly moci práva. Podáním těchto žalob dala žalovaná pojišťovna na jevo, že na pojištění trvá a od pojišťovací smlouvy neustupuje, teprve tyto žaloby doručené pojistníku, žalobkyni, dne 4. října 1929 lze považovali za upomínky. Toho si byla i žalovaná pojišťovna vědoma, když podáními ze dne 6. prosince 1929, tedy již po právní moci platebních rozkazů, žalobu vzala zpět, což ovšem rekursním soudem bylo zamítnuto. Byla proto žalovaná, zažalovavši splatnou prémii, ve smyslu pojišťovacích podmínek pojišťovací smlouvou po tři měsíce vázána, a dokud tato lhůta neuplynula, ručila za pojistné období podle pojistky pololetní od 7. června do 7. prosince 1929, za které premie soudně uplatňovala, třebaže premie nebyla zaplacena. Jak nesporno, žalobkyně splatné premie 119 Kč a 84 Kč s útratami žalované dne 12. prosince 1929 zaplatila, žalovaná však peníze nepřijala. Žalovaná doznává, že žalobkyně úraz utrpěla a namítá jen, že pojistné v době pojistné události nebylo zaplaceno a proto že je zproštěna závazku ku plnění a za úraz nastalý před zaplacením premie neručí. Tento názor jest však uvedenými vývody vyvrácen. Žalobní nárok na náhradu odškodného následkem utrpěných úrazů jest odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nejde o rozpor se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), dochází-li odvolací soud jen na základě všeobecných pojišťovacích podmínek k závěru, že »žalovaná, zažalovavši splatnou prémii, byla ve smyslu pojišťovacích podmínek po tří měsíce vázána a, dokud tato lhůta neuplynula, ručila za pojistné období«, neboť jest to prostý výklad listiny (písemných pojišťovacích podmínek), jenž jest výsledkem právního posouzení a nemůže býti v rozporu se spisy, jest-li výklad pojišťovacích podmínek odvozen z jejich správného doslovu. Výklad ten, napadený i s hlediska § 503 čís. 4 c. ř. s., vztahující se na ustanovení § 8 čís. 4 všeobecných pojišťovacích podmínek jest sice správný, avšak na souzený případ nedopadá, poněvadž ustanovení uvádí jen, za kterých předpokladů se má za to, že pojišťovna od smlouvy odstoupila. O' to však v souzeném případě vůbec nejde, nýbrž o to, zdali podle § 8 čís. 3 nastal klid ručení. A toto ustanovení praví, že, nemá-li upomínka (ovšem kvalifikovaná) výsledek po uplynutí dodatečné jednoměsíční lhůty od odeslání upomínky, jest ručení společnosti od uplynutí upomínací lhůty v klidu. Prvým předpokladem klidu ručení tedy jest, by pojistník byl kvalifikovaným dopisem vybídnut. Odvolací soud zjistil, že takto kvalifikovaný dopis ze dne 4. září 1929 žalobkyně neobdržela, takže není prvý předpoklad zjištěn. Názor dovolatelky, že stačí odeslání dopisu, není správným, neboť podle § 13 odstavec (2) zákona o pojišťovací smlouvě, jenž jest účinným podle § 187 čís. 5 zákona, jest prohlášení, které jest učiniti druhé straně, účinným teprve kdy druhou stranu dojde, pokud zákon neustanovuje jinak (teorie o přijetí). Odchylné ustanovení pro kvalifikovanou výzvu zákon nemá, mohla tudíž jednoměsíční dodatečná lhůta k zaplacení premie § 8 čís. 3 všeobecných pojišťovacích podmínek počítí teprve dnem doručení upomínky žalobkyni a, nebyla-li jí upomínka vůbec doručena, nemohla jednoměsíční lhůta § 8 čís. 3 vůbec počíti. Neprávem vytýká dovolatelka, že odvolací soud překročil meze své působnosti, zabývaje se otázkou, zda žalobk)mě byla kvalifikovaným dopisem vůbec upomenuta, ana prý ani netvrdila, že upomenuta nebyla; neboť odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení (č. 1. 47 a 48) výslovně zrušil rozsudek procesního soudu s poukazem na § 182 c. ř. s. jen z toho důvodu, že otázka kvalifikace onoho dopisu nebyla vzata vůbec na přetřes, ač okolnost ta se zdála býti odvolacímu soudu rozhodnou. Zrušil tedy rozsudek z důvodu § 496 čís. 3 c. ř. s., neplatí proto odstavec 2 § 496 c. ř. s. a byla proto žalobkyně oprávněna v dalším jednání před procesním soudem tvrditi, že dopis neobdržela, což také učinila, a musily se touto okolností nižší soudy zabývati. Neobdržela-li žalobkyně onen dopis vůbec, stává se bezpodstatnou otázka, jaký význam jest přičísti předchozí žádosti žalobkyně o posečkání. Za takto kvalifikovanou upomínku považuje však odvolací soud upomínací žaloby o zaplacení následných prémií 119 Kč a 84 Kč (splatných 7. června 1929 a 26. června 1929), jež byly žalobkyni doručeny i s platebními příkazy 4. října 1929 a se staly pravoplatnými 18. října 1929. Názoru tomu nelze však přisvědčiti, jak právem odpůrkyně dovolatelky vytýká, neboť žaloby a platební příkazy neobsahují poučení ve smyslu § 8 čís. 3 všeobecných pojišťovacích podmínek ani udělení jednoměsíční dodatné lhůty k zaplacení prémií, což jest předpokladem, by podle § 8 čís. 3 podmínek mohl po případě nastati klid ručení neb aby pojišťovna mohla odstoupiti podle § 8 čís. 4 pojišťovacích podmínek od smlouvy. Žaloby a platební příkazy jest proto považovati jen za zcela obyčejnou upomínku, která nemá následky v § 8 čís. 3 a 4 podmínek uvedené a nejsou proto splněny předpoklady pro klid ručení neb odstoupení od smlouvy, kterýžto poslední důsledek žalovaná pojišťovna ani neuplatňuje. Nenastal proto klid ručení a nemohlo proto ani podle § 8 čís. 5 podmínek obživnouti, nýbrž ručení trvá nepřetržitě dále.