Čís. 12978. Rozsudek, kterým se v zásadě uznává platební povinnost žalovaného, nedotýká se nijak povinností stran z devisových předpisů.(Rozh. ze dne 3. listopadu 1933, Rv I 1944/33.) Směnečný platební příkaz, jímž bylo tuzemci uloženo zaplatiti říšskoněmeckému věřiteli 2000 ř. m., byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení spatřují dovolatelé v tom, že odvolací soud stejně jako soud procesní dovozoval možnost placení v tuzemské měně z předpisů § 33 odst. (2) směn. zák., že však nedbal devisových předpisů, jmenovitě nařízení ze dne 2. prosince 1931 čís. 179 sb. z. a n. a opatření Národní banky uvedeného pod čís. 41/32 sb., vydaných na základě zákona, podle nichž také v tuzemsku smějí se jakékoli platy pro cizozemce konati jen se svolením Národní banky, jehož prý si žalobce neopatřil, a že tuto jeho námitku nevyřídil. Než rozsudek, kterým se v zásadě uznává platební povinnost žalovaných, nedotýká se nijak povinností stran plynoucích z devisových předpisů, a dovolatel marně poukazuje ku rozhodnutí Rv I 148/33, čís. sb. 12414, kde šlo v podstatě o jiné otázky; tam totiž šlo o placení vyrovnacích částek na směnku, která nebyla ještě presentována, a kde věřitel směnečný byl v cizozemsku. V souzeném případě však jde o placení na směnku, která v prvopisu byla k žalobě připojena, tedy k placení presentována. Byla-li rozsudkem zásadně vyslovena povinnost žalovaného k placení s účinkem ex tunc, pak je tím také vysloveno, že bylo jeho povinností postarati se o to, by tomuto svému závazku rozsudkem uznanému mohl vyhověti, chce-li se vyhnouti exekuci, a že měl tak učiniti již dříve, by své povinnosti nyní uznané byl mohl učiniti zadost hned v den splatnosti. Nepostará-li se žalovaný ani nyní o to, by tato překážka byla odstraněna, bude věcí žalobcovou, by se o to postaral případně s pomocí exekučního soudu a to na útraty žalovaného.