Čís. 13081.
Návrhu na povalení exekuce k vydobytí pohledávky za konkursní podstatou nelze vyhověti, není-li v něm uvedeno, že vymáhající věřitel zachoval postup podle § 126 odst. (3) konk. ř.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1933, R I 1101/33.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí 6530 Kč 60 h a 2390 Kč 80 h exekuci proti Růženě R-ové. K rekursu správce konkursní podstaty Růženy R-ové rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Na jmění povinné strany uvalen byl konkurs usnesením ze dne 30. září 1931, který není dosud skončen. Vymáhanými pohledávkami jsou pohledávky přisouzené ve sporu Ck I 198/30 zahájeném Růženou R-ovou žalobou ze dne 8. srpna 1930, do něhož po vyhlášení konkursu na její jmění ještě před vynesením rozsudku prvé stolice vstoupil konkursní správce Dr. Bedřich B. Vymáhané útraty 6530 Kč 60 h jsou útratami prvé stolice přisouzenými vymáhající straně proti povinné straně rozsudkem ze dne 7. února 1932, tudíž již po vyhlášení konkursu. Tato útratová pohledávka vznikla, třebaže spor byl zahájen před vyhlášením konkursu, teprve jich přisouzením v rozsudku, což se stalo po vyhlášení konkursu, jde proto při této pohledávce o pohledávku za podstatou konkursní ve smyslu § 49 konk. ř., právě tak jako jest tomu při druhé vymáhané pohledávce, přisouzené útraty odvolacího řízení rozsudkem ze dne 21. května 1932 straně vymáhající proti straně povinné; na povaze obou pohledávek jako pohledávek za podstatou konkursní nic proto nemění to, že prvá pohledávka přisouzena byla proti straně povinně ku placení do čtrnácti dnů pod exekucí, kdežto druhá přisouzena byla k zaplacení podle předpisů řádu konkursního. Pohledávky tyto mohou proto dojíti uspokojení podle předpisů §§ 50 a násl. konkursního řádu a se zachováním postupu ve smyslu § 126 konk. řádu, nikoli však bezprostředním exekučním vymáháním na konkursní podstatě bez šetření předpisů § 126 konk. řádu. Vymáhající strana v exekučním návrhu ani netvrdila, že se domáhala zaplacení vymáhaných pohledávek na konkursním správci a že tento odepřel nebo protahuje zaplacení, pokud se týče že se po případě také marně domáhala v tomto směru odpomoci u konkursního komisaře. V tomto směru neodpovídal proto exekuční návrh předpisům § 54 čís. 3 ex. ř. Nepostupoval tudíž prvý soud správně, povoliv navrženou exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V dovolacím rekursu se nepopírá, že vymáhající věřitelka je ohledně obou vymáhaných útratových pohledávek věřitelkou podstaty. V odstavci (3) § 126 konk. ř. jest stanoveno, jak dojde k uspokojení pohledávky věřitele podstaty. Postup, který vymáhající věřitelka v projednávaném případě zachovala, podavši návrh na povolení exekuce bezprostředně proti správci konkursní podstaty a pominuvši prve žádati uspokojení od něho, po případě pominuvši žádati za odpomoc u konkursního komisaře, neodpovídá uvedenému zákonnému ustanovení a, poněvadž v exekučním návrhu tyto důležité údaje pro soud exekuci povolující scházejí a tedy exekuční návrh ustanovení § 54 čís. 3 ex. ř. nevyhovuje, byl právem rekursním soudem zamítnut. Dovolací rekurentka sice tvrdí v dovolacím rekursu, že správce konkursní podstaty odepřel započtení její pohledávky na činžovní pohledávky dlužnice, čímž míní odůvodniti, že byla oprávněna ihned zakročiti exekucí. Než toto tvrzení je nepřípustná novota, k níž nelze přihlížeti.