Čís. 12848.

Pro rozhodnutí o přípustnosti nového družstva není rozhodným zákonný stav v čase opovědí, nýbrž zákonný stav v době, kdy bylo o opovědí konečně rozhodnuto.
Společenstvo jest »zřízeno« ve smyslu § 19 zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n., teprve zápisem do rejstříku a vše, co mu předchází, jest jen jednáním přípravným.
(Rozh. ze dne 29. září 1933, R I 648/33.)
Opověď zápisu společenstva »Spořitelní a záložní spolek pro N., zapsané společenstvo s neobmezeným ručením«, do společenstevního rejstříku rejstříkový soud usnesením ze dne 20. března 1933 na ten čas zamítl. Důvody: Ustanovením § 19 zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n. zakázáno jest do dne 31. prosince 1934 zříditi nový peněžní ústav některého z druhů uvedených v § 2 odst. (1) zák. čís. 239/24 sb. z. a n. (v doslovu zák. čís. 54/32 sb. z. a n.). Zákon čís. 44/33 sb. z. a n. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 7. března 1933. Je nepochybno, že společenstvo spadá pod ustanovení onoho zákona. Podle § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., pokud není proveden zápis společenstva do společenstevního rejstříku, společenstva jako takového tu není a nelze tedy »zřízením peněžního ústavu« ve smyslu shora citovaného § 19 zák. čís. 44/33 sb. z. a n. rozuměti nic jiného, než zápis společenstva do společenstevního rejstříku. Ten je však na dobu do 31. prosince 1934 řečeným paragrafem výslovně zakázán a bylo proto rozhodnuto, jak se stalo. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelé vytýkají, že společenstvo bylo ustaveno již dohodou zakladatelů o podmínkách jeho založení na ustavující valné hromadě před účinností zákona čís. 44/33 sb. z. a n., jehož § 19 se na ně nemůže vztahovati. Předpis tohoto paragrafu, kterým bylo zakázáno do dne 31. prosince 1934 zříditi nový peněžní ústav některého z druhů uvedených v § 2 (1) odst zákona čís. 239/24 sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 54/32 sb. z. a n., nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dne 7. března t. r. (§ 20 zák. čís. 44/33 sb. z. a n.). Vzchází otázka, jaký vztah na poměry družstva, jehož zápis prvý soud zamítl, má ustanovení § 5 obč. zák., který stanoví, že zákony nepůsobí zpět a že tudíž nemají vliv na předcházející právní jednání a na práva dříve nabytá. Základem tohoto ustanovení zákona je, že nikdo nemá býti zklamán v oprávněné důvěře v právní řád, že každý, kdo se zařídí podle platného zákona, musí míti jistotu, že účinky zákona nastanou a že budou nabytá práva chráněna. Podle ustanovení § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. o společenstvech výrobních a hospodářských, společenstva jako takového není, pokud není proveden jeho zápis do společenistevního rejstříku, a, jedná-li se před provedeným zápisem jménem společenstva, ručí ti, kdo jednají, osobně a solidárně. Stejnou zásadu vyslovuje předpis čl. 178, 211 obch. zák. a § 2 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. Zápis smlouvy společenstevní má význam konstitutivní. Společenstvo nezapsané po právu není a ježto společenstvo do dne 7. března do rejstříku společenstevního zapsáno nebylo, jest právní poměr, o který jde, posuzovati podle právního stavu, jak byl v době, kdy se zápis měl státi a tím společenstvo vzniknoutí, t. j. v době vydání napadeného usnesení, tedy podle zákona čís. 44/33 sb. z. a n., jehož ustanovení § 19 zřízení nového peněžního ústavu, jakým je společenstvo uvedené, zakazuje. To je také v souhlasu se zásadou publicity vyslovenou v čl. 19 obch. zák. Proto zřízení společenstva, které se může státi platným zápisem do rejstříku, pro zákaz vyslovený cit. ustanovením zákona, přípustným není, a právem prvý soud žádosti stěžovatelů o zápis nevyhověl. Ostatně poukazuje se na správné, stavu věci a zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, není nezákonné (§ 46 zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n.), jak dovolací rekurs vytýká. Nej vyšší soud sdílí plně názor rekursního soudu, že zřízení spolku jako nového peněžního ústavu brání zákaz § 19 zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n. a poukazuje v té příčině ke správným a výstižným důvodům napadeného usnesení, k nimž vzhledem k vývodům dovolacího rekursu dodává ještě toto: Stanoví-lí § 8 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 78 ř. zák., že před zápisem do společenstevního rejstříku společenstvo jako takové neexistuje, je z toho patrno, že společenstvo vzniká teprve zápisem do rejstříku, tedy, že zápis tento má povahu konstitutivní a nikoli jen deklaratorní, jak, se: rekurenti mylně domnívají. »Zřízeno« je tedy společenstvo teprve tímto zápisem a vše, co mu předchází, jest jen jednáním přípravným. Proto také ti, kdo jednají jménem společenstva před zápisem, ručí osobně a solidárně, neboť družstvo jako takové nemůže býti z těchto, jednání zavázáno právě proto, že ho dosud není a nemůže míti ani právní osobnosti. Pro rozhodnutí o přípustnosti nového družstva není rozhodný zákonný stav v době podání opovědí, nýbrž zákonný stav v době, kdy o opovědí bylo konečně rozhodnuto. Že zákon čís. 44/1933 sb. z. a n. sám zásadně nepřikládá významu ani skutečnostem jinak podstatným, jež nastaly před zřízením peněžních ústavů v § 2 odst. (1) zák. čís. 239/1924 sb. z. a n. (v doslovu zákona čís. 54/1932 sb. z. a n.) uvedených, vyplývá z předpisu § 19, podle něhož zanikají í povolení státní správy ke zřízení peněžních ústavů tohoto druhu a jiných pobočných závodů, pokud ke zřízení ještě nedošlo. Proč v projednávaném případě nedošlo k zápisu do společenstevního rejstříku před účinností zákona čís. 44/1933 sb. z. a n., je nerozhodno. Srovnání s jinakými útvary společenskými, jichž zápis do rejstříku není podmínkou jich vzniku, jest bezvýznamné.

Citace:

Čís. 12848. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 237-239.