Čís. 12933.
Úmluva ujednaná při podpisu dlužního úpisu o tom, že rukojmí podepsal dlužní úpis jen pod podmínkou, že bude ručiti jako rukojmí a plátce jen po určitou dobu, nevyžaduje písemné formy.
(Rozh. ze dne 20. října 1933, Rv I 56/32.)
Podle dluhopisu ze dne 10. října 1924 přistoupil žalovaný k dluhu 10000 Kč Josefa K-a jako rukojmí a plátce, a měl býti dluh do čtyř let úplně splacen. Žalobu, zadanou roku 1931, jíž se domáhal žalobce zaplacení 10000 Kč na žalovaném jako rukojmím a plátci, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu s příkazem, by o odvolání žalobce znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze souhlasili s právním názorem, z něhož odvolací soud odepřel po právní stránce jakýkoliv význam úmluvě ujednané podle tvrzení žalovaného při vystavení a podpisu dlužního úpisu o tom, že žalovaný podepsal dlužní úpis toliko pod tou podmínkou, že bude ručiti jako rukojmí a plátce jen po dobu čtyř roků. Pokud odvolací soud má za to, že taková úmluva nemá význam, ježto potřebovala podle § 1346 obč. zák. písemné formy, nemá názor jeho oporu v tomto ustanovení zákona. Podle § 1346, druhý odstavec obč. zák. jest k platnosti rukojemské smlouvy zapotřebí, by prohlášení, kterým se rukojmí zavazuje, bylo dáno písemně. Tomu však rozuměti, jakž vyslovil nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 3918 sb. n. s. tak, že se vyžaduje písemnost jen pro prohlášení, jímž se rukojmí zavazuje, a že není třeba, by byly všechny podmínky rukojemské smlouvy obsaženy v písemném prohlášení. Nebylo proto ani v souzeném případě třeba, by bylo i časové obmezení, že žalovaný »bude ručiti jako rukojmí a plátce pouze na dobu čtyř roků«, zřízeno písemně, mělo-li býti platným, a stačilo pro platnost závazku žalovaného jako rukojmího a plátce podle § 1346 obč. zák., že žalovaný písemně prohlásil, jak je nesporné, že přistupuje k závazkům dlužním úpisem převzatým jako rukojmí a plátce. Co se týče právní povahy úmluvy ujednané podle tvrzení žalovaného při vystavení a podpisu dlužního úpisu, že totiž žalovaný podpisuje a podepsal dlužní úpis jen pod podmínkou, že bude ručiti jako rukojmí a plátce jen po dobu čtyř roků, šlo zřejmě o písemně zřízenou úmluvu s časovým obmezením závazku žalovaného. Nelze proto tvrditi, jak míní odvolací soud, že jest úmluva taková právně bezvýznamná, an jí byl způsob převzatého ručení obmezen co do doby trvání a úmluva taková jest přípustná vzhledem k § 1363 druhá věta obč. zák., jímž bylo stanoveno, že, zavázal-li se rukojmí jen na určitý čas, ručí jen po tento čas.