Čís. 12833.

Soudu, rozvrhujícímu nejvyšší podání za vydraženou nemovitost, nepřísluší řešiti otázku, zda přihlášený převodní poplatek byl vyměřen z předběžné smlouvy trhové, či ze smlouvy definitivní, aniž otázku, jaké povahy byla kupní smlouva, z níž byl převodní poplatek vyměřen, a proč se smlouvy té sešlo.
Není věcí exekučního soudu zjišťovati, zda platební rozkaz, podle kterého byl převodní poplatek přikázán, je správný a totožný s platebním rozkazem, který byl základem knihovního zápisu pro převodní poplatek.
(Rozh. ze dne 22. září 1933, R I 674/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost, přikázal soud prvé stolice bernímu úřadu v přednostním pořadí převodní poplatky 66500 Kč, 32.155 Kč 50 h a 30843 Kč. Odpor knihovních věřitelek co do prvého poplatku poukázal prvý soud na pořad správní, co do druhých dvou poplatků odpor zamítl. Důvody: Odpor záložny a diskontní společnosti proti přikázání převodního poplatku 66500 Kč z důvodu, že k uskutečnění převodu nedošlo a že předběžné jednání nebylo realisováno, byl podle § 231 ex. ř. odkázán na správní pořad, poněvadž jde o sporné okolnosti a nemá soud zkoumati, zda předpis správních úřadů jest po právu. Podle § 72 zákona o poplatcích z právních jednání ze dne 9. února 1850 čís. 50 ř. zák. požívá převodní poplatek právo na přednostní uspokojení a promlčuje toto právo do tří let ode 30. dne po doručení platebního rozkazu (čís. 6168 sb. n. s.). Podle potvrzení berního úřadu byl platební rozkaz doručen dne 22. ledna 1929 a je poplatek ten knihovně zajištěn pod pol. C 98 dle spisů E 2805/31 ze dne 30. září 1931. Vtělením převodního poplatku nastalo přerušení promlčení a běží nová tříletá lhůta a zahájením vyrovnacího řízení pod Kv 21/30 nastalo prodloužení o šedesát dnů. Platební rozkaz ze dne 17. září 1929 byl doručen dle zpátečního lístku dne 26. září 1929, takže ani v tomto případě není převodní poplatek promlčen. Při tom nezáleží na tom, kdy nemovitost byla prodána a smlouva uzavřena, nýbrž kdy nastala splatnost poplatku. Rekursní soud vyhověl rekursům knihovních věřitelů potud, že odkázal jejich odpor proti přikázání poplatku 32155 Kč 50 h na pořad správní. Důvody: Stěžovatelky vytýkají, že neprávem první soud zamítl jejich odpor proti přikázání převodního poplatku 32155 Kč 50 h ve výsadním pořadí bernímu úřadu. První stěžovatelka vytýkáj že převodní poplatek jest knihovně zajištěn pod C 98 dle spisů E 2805/31, že platební rozkaz byl vydán 4. ledna 1927 a doručen 21. ledna 1927, a jest ve sbírce listin v ověřeném opise založen, a, ježto příklep je z 12. února 1932, jest výsadné pořadí poplatku promlčeno a jest nerozhodné, kdy předloženo bylo nyní úřední potvrzení, že platební rozkaz doručen byl dne 22. ledna 1929. Druhá stěžovatelka pak uvádí, že poplatku nepříslušelo přednostní pořadí, ježto zaniklo uplynutím tří let. Rekursní soud má za to, že nebylo věcí prvního soudu zjišťovali, zda platební rozkaz, podle kterého byl převodní poplatek přikázán, je správný a totožný s platebním rozkazem, který byl základem knihovního zápisu pod C 98. Správnost i totožnost mohla by se zjišťovati nanejvýše v cestě správní a nutno zejména i bernímu úřadu umožnili, by své stanovisko k výtkám vysvětlil a obhájil v tom směru, zda jde o totožný převodní poplatek, a, pak-li ano, zda podle správních předpisů mohl bytí znovu předepsán s účinkem nového převodního poplatku. Bylo proto v tomto směru rozhodnouti, jak svrchu uvedeno. Tytéž stěžovatelky napadají též rozvrhové usnesení, že prý neprávem je poukázal 'první soud s jejich odporem na pořad správní, ač šlo jen o smlouvu předběžnou, ke skutečnému převodu však nedošlo. Soud rekursní však pokládá rozhodnutí prvního soudu v tomto směru za správné, neboť jde tu opět o řešení sporných skutkových okolností, jaké povahy dotyčná smlouva byla a proč s ní snad sešlo, což opět jen správní cestou dle dotyčných předpisů správních lze vyřešiti. Správně tudíž byly odporovatelky poukázány na pořad správní podle § 231 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolacímu rekursu jedné z knihovních věřitelek ani dovolacímu rekursu finanční prokuratury.
Důvody:
S vývody dovolacích rekursů nelze v žádném směru souhlasiti a odkazuje se na správné stavu věci a zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Otázku, zda převodní poplatek byl vyměřen z předběžné smlouvy trhové, či ze smlouvy definitivní nepřísluší řešiti soudu, poněvadž mu nepřísluší zkoumati, zda jsou tu předpoklady pro vyměření poplatku, to jest zda poplatek bylo předepsati, čili nic (viz rozh. čís. 5061 sb. n. s.). Soud jest oprávněn jen zkoumati, zda věcné ručení nemovitosti v držbu vzaté za převodní poplatek má místo, čili nic a proto správně k tomu rekursní soud poukázal, že jen cestou správní lze vyřešiti, jaké povahy byla kupní smlouva, z níž byl přihlášený převodní poplatek 66600 Kč vyměřen, a proč se smlouvy té sešlo.
Správně také rekursní soud má za to, že nebylo věcí exekučního soudu zjišťovati, zda platební rozkaz, podle kterého byl převodní poplatek 32155 Kč 50 h přikázán, je správný a totožný s platebním rozkazem, který byl základem knihovního zápisu pod C 98, Rozhodnutí o otázce případného promlčení a s tím souvisejícího trvání platebního rozkazu, podle kterého byl převodní poplatek přikázán, závisí v projednávaném případě na tom, by byly vyhledány a zjištěny sporné skutkové okolnosti, a proto správně rekursní soud přihlížeje k ustanovení § 231 ex. ř. rozhodnutí o odporu odkázal na pořad správní.

Citace:

Čís. 12833. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 214-216.