Čís. 12913.
V nepřehledném uschovávání léčiv jest opomenutí majitele lékárny, jež přispělo k zvětšení nebezpečí záměny léku tím, kdo léky vydával, a tak ohrožena tělesná bezpečnost lidí.
(Rozh. ze dne 14. října 1933, Rv I 483/32.)
V lékárně žalovaného S-a byl žalobkyní vydán Mag. Pharm. E-em místo požadovaných očních kapek perhydrol, následkem čehož utrpěla žalobkyně spáleniny na spojivce a rohovce oka. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně náhrady škody proti majiteli lékárny S-ovi a proti magistru E-ovi. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok proti S-ovi jednou třetinou, proti E-ovi dvěma třetinami důvodem po právu. Odvolací soud k odvolání obou žalovaných napadený rozsudek potvrdil. Dovolal se jen žalovaný S., jehož dovolání Nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody:
Bylo zjištěno, že v lékárně žalovaného S-a bylo ve skříni uschováno mnoho lahviček, jichž množství v malé skříni postrádalo přehlednosti, která mnohostranností roztoků (vyslovené jedy, silně účinné prostředky, neškodné vnější a neškodné vnitřní prostředky) byla ještě stěžována. Dovolací soud spatřuje v souhlase se znaleckým posudkem v tomto nepřehledném uschovávání léčiv opomenutí žalovaného S-a, které přispívalo k zvětšení nebezpečí, že druhým žalovaným E-em, který léky připravoval, mohl býti lék zaměněn a tím tělesná bezpečnost lidí ohrožena. Tímto opomenutím prohřešil se žalovaný S. jako majitel lékárny proti ustanovení nařízení ministra vnitra ze dne 27. května 1911, čís. 103 ř. zák., a to proti jeho § 3 obsahujícímu ustanovení o zařízení lékáren. Podle § 2 předpisu o zařízení lékáren musí ve všech prostorách lékárny vždy a v každé příčině býtí největší pořádek, přesnost a čistota. Podle § 3 téhož předpisu musí býti zásoba léků uschovávána způsobem, jak toho žádají lékárnické předpisy neb zvláštní předpisy zákonné. V lékárně žalovaného S-a nebylo vyhověno těmto dvěma předpisům, ježto ve skříni se zásobou léků, ze kterých byl vzat lék žalobkyni poškodivší, nebyl ani pořádek ani přesnost, tím méně pak největší pořádek a přesnost, nýbrž naopak byl tam nepořádek a nepřehlednost, zejména též proto, že silné jedy nebyly zvláště uzavřeny, nýbrž byly chovány ve stejné skříni v neuzamčeném oddělení. Touto nepřehledností a tímto nepořádkem při uschování zásoby léků se zvětšovalo nebezpečí záměny léků, kterému právě přesné předpisy o úschově léků mají zabrániti, jak jest zřejmo nejen z ustanovení § 345 tr. zák., který mluví zvláště o nešetření předpisů o uschování léčiv a ukládá povinnost tuto lékárníku, ale i z nařízení ministra vnitra ze dne 18. května 1898, čís. 85 ř. z., které v odstavci čís. 4 činí majitele lékárny zodpovědným za přesné a svědomité provádění a dodržování předpisů O uschovávání léčiv v tabele I a II, kamž právě patřil i roztok perhydro- lový vydaný žalobkyni místo příslušného předepsaného léku. Nařízení právě uvedené označuje se samo za nařízení, kterým se vydávají předpisy, aby se co nejvíce bylo vyvarováno záměně léků při jejich dispensaci a vydávání. Právem proto odvolací soud uznal, že se žalovaný S. při úschově léčiv dopustil opomenutí. Dovolací soud má v souhlase se znaleckým posudkem za to, že opomenutí žalovaného S-a usnadnilo druhému žalovanému záměnu léčiv, a proto jest žalovaný S. též zodpovědný za škodu, která byla způsobena jednáním druhého žalovaného, opomenutím žalovaného S-a podporovaným. Podle § 1301 obč. zák. jsou oba žalovaní za škodu zodpovědní, ježto žalovaný E. bezprostředně škodlivý lék vydal a žalovaný S. k tomuto vydání prostředečně. svým opomenutím dohledu na úschovu léčiv přispěl. Poměr zavinění obou žalovaných nelze určití přesně; byl-li však u žalovaného S-a určen jen jednou třetinou, nemá důvodné příčiny, aby proti tomu brojil s hlediska nesprávného právního posouzení věci.