Čís. 12872.

Nárok na náhradu poplatku a útrat za vklad a za výmaz úvěrní hypotéky spadá pod ustanovení prvního, nikoliv druhého odstavce § 224 ex. ř.
Třebaže zamýšlená zápůjčka z úvěrního poměru zajištěného úvěrní hypotékou nebyla uskutečněna, má úvěrní věřitel nárok, by mu byly podle prvního odstavce § 224 ex. ř. přikázány náklady spojené se vkladem a výmazem úvěrní hypotéky. Není-li výše nákladů na výmaz hypotéky dosud známa, nelze přikázati přihlášené částky k hotovému zaplacení, nýbrž jen uložením na úrok.
(Rozh. ze dne 5. října 1933, R I 749/33.)
Knihovní věřitelky Bedřiška a Marie S-ovy přihlásily při rozvrhovém roku v rámci jistoty za vedlejší závazky: poplatek za vklad a za výmaz 1550 Kč a útraty 1200 Kč. K odporu dlužníka, v němž uváděl, že pohledávky ze zápůjček, o něž bylo vyjednáváno, vůbec nevznikly, nepřikázal soud prvé stolice řečené položky, ježto nebyly předloženy listiny potřebné k průkazu přihlášených nároků. Rekursni soud přikázal Bedřišce S-ové (pod pol. čís. 13) 1375 Kč a Marii S-ové (pod pol. čís. 14) 1375 Kč. Důvody: Pohledávky pol. čís. 13 a 14 nebyly přihlášeny k rozvrhu, nýbrž jen nároky poplatkové a útratové v rámci jistoty. Jest proto přihlášené nároky klásti na roven pohledávce z převzatého úvěru a kauční hypotéce ve smyslu § 224 ex. ř. V takovém případě stačí přihláška, kolik se požaduje z kauční hypotéky.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu povinného potud, že se částky po 1375 Kč přikázané k hotovému zaplacení Bedřišce a Marii S-ovým uloží na úrok do doby, až vykáží, mnoho-li na účtovaných nárocích jim vzešlo; v případě uvolnění uložené částky neb jejího dílu s poměrným úrokem že se přikáže uvolněná část firmě H. jakožto vykázanému postupníku povinné strany.
Důvody:
Ustanovení prvého odstavce § 224 ex. ř. se vztahuje na nároky z úvěrového poměru vzniklé do rozvrhovacího roku, kdežto druhý odstavec § 224 ex. ř. se týká nároků vzniknuvších po rozvrhovém roku, pak-li úvěrní poměr rozvrhem nebyl ukončen. Přihlášené nároky, poplatek za vklad a výmaz 1550 Kč a útraty 1200 Kč, vznikly vesměs před rozvrhem jednak poplatným jednáním, jednak vkladem. Nárok na zaplacení poplatku a útrat výmazu má svůj původ v zániku úvěrního poměru, jenž zanikl rozvrhem nejvyššího podání; nevznikl tedy tento nárok důsledkem trvání úvěrního poměru i po rozvrhu a vztahuje se proto na všechny přihlášené nároky prvý odstavec § 224 ex. ř., při čemž jest podotknouti, že nelze přihlížeti k výtce dovolacího rekursu, že kolek na kvitanci není kryt úvěrní jistinou pro vedlejší pohledávky, poněvadž rekurent to odporem § 213 ex. ř. neuplatnil a nemůže to uplatňovati ani rekursem (§ 234 ex. ř.). Povinný podal odpor jen z toho důvodu, že zamýšlená zápůjčka z úvěrního poměru nebyla uskutečněna a že tudíž ani vedlejší nároky nemohly vzniknouti. Než o tom nelze pochybovati, že knihoviiím vkladem vznikly náklady úvěrním věřitelkám a že i výmaz jest spojen s náklady, jenže výše jejich není dosud známá a jsou tudíž neurčitelné, jak patrno z rekursu hypotekárních věřitelek, v němž se praví, že jim dosud nebyl doručen poplatkový platební příkaz a účet o knihovním provedení úvěrní listiny. Nelze proto přikázati přihlášené částky k hotovému zaplacení, nýbrž uložením na úrok podle prvého odstavce § 224 ex. ř., jenž v závorce to vedle hotového zaplacení také připouští. Podle povahy věci nelze však ani úrok z jistiny takto uložené nyní již přikázati a musí proto i úrok sdíleti osud uložené jistiny; bude proto z úroků přikázati Bedřišce a Marii S-ovým přiměřenou část jistiny, až prokáží její výši, a zbytek připadne postupníku povinné strany.

Citace:

Čís. 12872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 275-277.