Čís. 13054.
Při nabytí věci zástupcem jest třeba, by zmocněnec, jenž kupuje věc pro zmocnitele, dal prokazatelným způsobem najevo, že ji nekupuje pro sebe, nýbrž pro zmocnitele.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1933, Rv I 2167/33.) V exekuci proti Valerii B-ové byly zabaveny koně. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Anna K-ová, matka dlužnice, nepřípustnosti exekuce, tvrdíc, že zabavené koně byly koupeny Valerií B-ovou od Viktora E-a pro žalobkyni. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Podle zjištění nižších soudů koupila Valerie B-ová koně u ní zabavené od Viktora E-a sice pro svou matku (žalobkyni), ale vlastním jménem. Šlo tedy o tajnou plnou moc. Jde o to, zda žalobkyně nabyla vlastnictví koní zástupkyní Valerií B-ovou na základě plné moci, jež zůstala prodateli Viktoru E-ovi utajena. § 428 obč. zák. žádá, by i prodatel, i nabyvatel věci (při constitutum possesorium a traditio brevi manu) dal prokazatelným způsobem najevo, že chce nadále držeti věc pro zastoupeného a ne pro sebe. Předpisu toho jest použiti, i když jde o nabytí věci zástupcem vůbec (i když nejde o constitutum possesorium a traditio brevi manu), i tu třeba, by prokazatelným způsobem dal najevo zmocněnec, jenž kupuje věc pro zmocnitele, že ji kupuje ne pro sebe, nýbrž pro jiného; jest tu třeba prohlášení nezůstavujícího pochybnosti o pravé vůli zástupce nabýti držby věci pro zastoupeného jménem jeho. Stačí však, by ujednání mezi zmocnitelem a zmocněncem mohlo býti proti každému třetímu nepochybně prokázáno (srov. rozh. čís. 1696 sb. n. s.). K průkazu stačí i listina, pokud okolnosti případu nenasvědčují opaku. Bylo tedy na nižších soudech, by zkoumaly, zda je nepochybně prokázáno, že Valerie B-ová, kupujíc koně, jednala jménem žalobkyně K-ové čili nic. Nižší soudy vzaly to za prokázáno na základě svědectví Valerie B-ové, jejího otce a manžela žalobkyně Richarda K-a jakož i dopisu ze dne 24. března 1932 proti svědectví Viktora E-a, který dosvědčil, že koně prodal Valerii B-ové. Právem vytýká dovolatel, že nižší soudy nehodnotily všecky okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že B-ová koupila koně pro sebe, jako, že peněz 5000 Kč, jež jí prý žalobkyně dala na nákup, nepoužila k tomu účelu, nýbrž jich pro sebe použila, že kompensovala vyrovnávajíc trhovou cenu svou protipohledávku 1200 Kč, že akceptovala směnku na nedoplatek trhové ceny vlastním jménem a konečně, že koně neumístnila na dvoře žalobkyně, nýbrž v Z., ve svém obydlí, a že jich používala k provozu své živnosti povoznické. Zjištění těchto skutečností jest nutně třeba k posouzení, kam směřovala pravá vůle B-ové při nákupu koní, zda chtěla koupiti je pro sebe či pro žalobkyni. Poněvadž nižší soudy přes jejich důležitost k nim nepřihlížely a opomenuly je společně s ostatními důkazy hodnotiti, jest odůvodněna výtka rozporu se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.) a jest důsledkem toho i řízení vadným a kusým (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).