Čís. 13077.
Postupovali podle §§ 134 třetí odstavec a 101 ex. ř. jest jen, je-li dražební řízení podle stavu pozemkové knihy neproveditelné. K takovému postupu neopravňuje však pouhý nesouhlas mezi knihovním a skutečným stavem. Okolnost, že budova (tančírna) postavená na jedné nemovitosti zasahuje částečně i na pozemek připsaný jinému, není knihovní závadou, činící dražební řízení té neb oné nemovitosti neproveditelným.
Je-li exekuce vedena proti vlastníkům obou těchto nemovitostí, lze po případě provésti společný prodej obou nemovitostí. Při tom jest rozhodující jen, zda tento způsob dražby je přiměřený stavu věci a zda od něho lze očekávati docílení co největšího výtěžku dražby. Nesouhlas povinných, který není věcně odůvodněn, nemůže tomu brániti, by soud na návrh vymáhajícího věřitele neupravil v tomto smyslu dražební podmínky.
Je-li povolen společný prodej obou nemovitostí, bude pro rozvrh nejvyššího podání rozdělili výdražek za obě nemovitosti na dvě rozvrhové podstaty podle poměru odhadních cen obou nemovitostí a musí proto před rozvrhem býti zjištěna odhadní cena každé z nich s onou částí společné budovy (tančírny), která jest na ní postavena.

(Rozh. ze dne 2. prosince 1933, R I 1140/33.)
Vložka čís. 497 byla připsána manželům Alexandru a Amalii L-ovým každému polovicí, vložka čís. 3066 jen Amalii L-ové. Na parcele čís. 358/1, zapsané do vložky čís. 3066, byla postavena tančírna, jež zasahovala i na pozemek č. 762 zapsaný do vložky čís. 497. K vydobytí pohledávky proti manželům Alexandru a Amalii L-ovým navrhla vymáhající věřitelka povolení exekuce vnucenou dražbou obou vložek (čís. 497 a čís. 3006). Soud prvé stolice ustanovil v dražebních podmínkách, že obě vložky budou pod jedním za jednotné nejvyšší podání vyvolány a vydraženy. Rekursní soud zrušil napadené usnesení ve výroku, že obě vložky budou pod jedním za jednotné nejvyšší podání vyvolány a vydraženy a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v řízení pokračoval a znova se usnesl. Důvody: Třebaže znalec udal, že podle celkového rozsahu jde o jediný podnik, takže jest tu jediný hospodářský celek, mluví proti tomu, že vložka čís. 497 náleží manželům Alexandru a Amalii L-ovým, každému polovicí, kdežto vložka čís. 3066 náleží jen Amalii L-ové. Nejsou tudíž oba dlužníci vlastníky obou nemovitostí a nemůže proto býti proti jejich vůli povolena dražba obou předmětů jako celku, ježto jmenovitě Amalie L-ová nemůže býti donucena, by k vůli dražbě spojila svůj majetek s majetkem Alexandra L-a. Ježto dlužníci nesouhlasili, nemohlo býti v dražebních podmínkách ustanoveno, aby dražba byla provedena společně. Podle přednesu stran však brání oddělené dražbě nemovitostí, že podle údajů vymáhající věřitelky tančírna vystavěná na parcele čís. 358/1, zapsané do vložky čís. 3066, stojí částečně na stavební parcele čís. 762 zapsané do vložky čís. 497 a skutečné dělení není možné. Zástupce dlužníků k tomu udal, že tančírna zbudovaná na parcele čís. 358/1 stojí částečně na stavební parcele čís. 762, a navrhl, by před stanovením dražebních podmínek byly přesné hranice mezi těmito parcelami stanoveny znalcem. Věc se má tak, že tančírna stojí na dvou parcelách, náležejících do různých vložek, že jedna vložka náleží Amalii L-ové, druhá vložka Alexandru a Amalii L-ovým. Bude na exekučním soudu, by postupoval podle §§ 134 a 101 ex. řádu a, kdyby uplynula marně lhůta § 101 ex. ř. a nebylo lze docíliti dohody účastníků, by uvažoval, zda jest dražební řízení proveditelné podle stavu pozemkové knihy (Neumann k § 134 ex. ř.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jak nejvyšší soud blíže dovodil v rozhodnutí, uveřejněném ve sbírce n. s. pod čís. 4849, jest postupovati podle §§ 134 a 101 ex. ř. jen tehdy, když dražební řízení podle stavu pozemkové knihy je neproveditelné, neopravňuje však k takovému postupu pouhý nesouhlas mezi knihovním a skutečným stavem. Ta okolnost, že na p. č. 358/1 vl. č. 3066 (připsané knihovně Amalii L-ové) postavená tančírna zasahuje částečně i na pozemek p. č. 762 vl. č. 497 tamtéž (připsaný Alexandru a Amalii L-ovým), není takovou knihovní závadou, jež by činila dražební řízení ohledně kteréhokoli z těchto knihovních těles neproveditelným. Také nelze přisvědčili názoru rekursního soudu, že vl. č. 497 a vl. č. 3066 nemohou býti při dražbě prodávány společně, poněvadž prý Amalie L-ová s tím nesouhlasí a proti své vůli nemůže býti k tomu donucena. Oddělený prodej podle knihovních vložek je ovšem pravidlem, avšak ani společný prodej několika knihovních těles není zákonem zapovězen, jakž plyne z § 178 poslední odstavec ex. ř., a je zásadně přípustný i v tomto případě, poněvadž exekuce se vede na celá knihovní tělesa vl. č. 3066 a 497. Pro rozhodnutí otázky, má-li se dražba obou těchto knihovních těles provésti společně, jest rozhodující jen, zda tento způsob dražby je přiměřený stavu věci a zda lze od něho očekávati docílení co největšího výtěžku dražby. Nesouhlas povinné strany, který není věcně odůvodněn, nemůže tomu zabrániti, by soud na návrh vymáhající věřitelky neupravil v tomto smyslu dražební podmínky. Soud prvé stolice po roku podle §§ 162, 163 ex. ř. dospěl k názoru, že obě knihovní tělesa tvoří hospodářskou jednotku, a že se dají upotřebiti jen jako jediný podnik, a z toho důvodu rozhodl, že obě knihovní tělesa mají býti společně vydražena. Toto rozhodnutí má náležitý podklad ve znaleckém posudku a odpovídá plně skutečnému stavu věci, neboť za daných okolností lze při společném dražení očekávati nejlepší zpeněžení obou objektů. Bylo proto uznáno, jak se stalo. K tomu se poznamenává, že pro rozvrh nejvyššího podání bude nutno rozděliti společný výdražek za obě nemovitosti na dvě rozvrhové podstaty, jednu pro vložku č. 3066 a jednu pro vložku čís. 497 a to podle poměru odhadních cen obou nemovitostí. Proto musí před rozvrhem býti zjištěna odhadní cena každé z obou nemovitostí, tedy nemovitosti vl. č. 3066 i s onou částí tančírny, pokud jest postavena na pozemku p. č. 358/1, a nemovitosti vl. č. 497 čítajíc v to i část tančírny, pokud jest postavena na pozemku p. č. 702. To předpokládá zjištění, jakou částí tančírna stojí na pozemku p. č. 358/1, a jakou na pozemku p. č. 762.
Citace:
Čís. 13077. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 590-592.