Čís. 12806.Úroky zadrželé až do zástavního zajištění hlavni pohledávky a spolu s hlavní pohledávkou zástavně s udáním dne, ode kdy jsou zadrženy, pojištěné, jsou samostatnou jistinnou pohledávkou, která, byvši s hlavní pohledávkou zástavně zajištěna, má s touto pohledávkou stejné pořadí. O úrocích tuto pohledávku tvořících neplatí ustanovení § 216 druhý odstavec ex. ř. a jest je, i když jsou starší tří let od příklepu zpět počítaje, přikázati v pořadí hlavní pohledávky. Úroky v době zajištění hlavni pohledávky zadrželé, ale spolu s ní s udáním dne, od kdy jsou zadrželé, zástavně nepojištěné spadají pod ustanovení § 216 druhý odstavec ex. ř. a lze je v pořadí hlavní pohledávky přikázati jen, nejsou-li starší tří let od příklepu nazpět. (Rozh. ze dne 14. září 1933, R II 288/33.) Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice občanské záložně v H. podle směnečných platebních příkazů č. j. Csa 16/27 a Csa 100/27 na útratách celkem 3013.70 Kč, na 6% úrocích od 23. listopadu 1929 do 23. listopadu 1932 z 20000 Kč 3600 Kč, na 6% úrocích od 23. listopadu 1929 do 23. listopadu 1932 z obnosu 16800 Kč. 2880 Kč, na kapitále per 20000 Kč zbytek nejvyššího podání 3406.30 Kč, celkem 12900 Kč k hotovému zaplacení. Rekursní soud k rekursu Občanské záložny v H. napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka vytýká, že neprávem rozvrhl první soud zbytek nejvyššího podání 9878 Kč 30 h, aniž přisoudil stěžovatelce z její pohledávky 20000 Kč úroky starší než tříleté, a to 6%ní úrok od 1. ledna 1925, a dále úroky z pohledávky 16000 Kč za dobu od, 21. března 1927 do 23. listopadu 1929. Stěžovatelka poukazuje při tom k tomu, že šlo o úroky, které neměly býti přisouzeny za dobu tří let počítáno zpět ode dne příklepu, nýbrž, poněvadž úroky tyto byly zažalovány i žalobami Csa 16/27 a Csa 100/ 27 a současně s kapitálem exekučně dobývány, staly se tak samostatnými jistinnými pohledávkami a měly býti v pořadí kapitálu vedle § 216 čís. 4 ex. ř. přiřknuty. Leč tomuto názoru nemohl rekursní soud přisvědčiti. Zástavní právo za tyto úroky starší tří let nebylo vůbec na vydraženou nemovitost vloženo, neboť nemovitosti ty dosud nejsou ani vloženy do knihy pozemkové a jen v tom případě, je-li vloženo zástavní právo nejen pro jistinu, nýbrž i pro zadržené úroky, s vyznačením částek jistiny a dnů, od nichž počínajíc jsou úroky zadrželé, stávají se tyto úrokové zadrželosti samostatnými pohledávkami a jen v takovém případě podle § 216 čís. 4 ex. ř. mohly by býti přiřknuty z nejvyššího podání v pořadí kapitálu. V tomto případě však takové zástavní právo pro úroky starší tří let z oné pohledávky nebylo zřízeno a úroky více než tří léta staré v tomto případe mohly by bytí hraženy jen v rámci jistoty, nikoliv v pořadí kapitálu. Nemohl tudíž soud vyhověti stížnosti stěžovatelky, aby úroky starší tří let byly přisouzeny v pořadí jistiny a bylo proto stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že Občanské záložně v H. na její pohledávky ze směnečného platebního rozkazu ze dne 21. února 1927 Csa 16/27 20000 Kč s příslušenstvím a ze směnečného platebního rozkazu ze dne 30. září 1927 Csa 100/27 16000 Kč s příslušenstvím přikázal na útratách celkem 3013 Kč 70 h, na 6% úrocích za dobu od 1. dubna 1929 do 23. listopadu 1932 z pohledávky 20000 Kč částku 4378 Kč 20 h, z pohledávky 16000 Kč částku 3502 Kč 56 h, a že zbytek nejvyššího podání 2005 Kč 54 h přikázal poměrně na jistiny uvedených pohledávek, takže pohledávka 20000 Kč po srážce 1114 Kč 18 h částkou 18885 Kč 82 h a pohledávka 16000 Kč po srážce 891 Kč 36 h částkou 15108 Kč 64 h vychází na jistině na prázdno. Důvody: Jde o rozvrh nejvyššího podání za nemovitosti prodané v exekuci podle §§ 325 a 328 ex. ř. Zájemné popsání se stalo dne 17. července 1932 a to současně pro pohledávky dovolací rekurentky 20000 Kč a 16000 Kč s příslušenstvím a to, pokud jde o úroky, pro úroky od 1. dubna 1929. V pozdějším svém návrhu na dražbu a v přihlášce k rozvrhovému roku požadovala dovolací rekurentka kromě úroků od 1. dubna 1929 také úroky od 1. ledna 1925 u pohledávky 20000 Kč a od 21. března 1927 u pohledávky 16000 Kč. Nižší soudy přikázaly podle § 216 odstavec druhý ex. ř. u obou pohledávek úroky jen za tři léta od příklepu, to jest od 15. prosince 1932 zpět počítaje, tedy od 15. prosince 1929. Dovolací rekurentce, domáhající se přikázání starších úroků, jak je účtovala v návrhu na dražbu a v přihlášce v pořadí svých pohledávek, bylo jen částečně vyhověti. Jak bylo v rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni sb. Gl. U. n. ř. čís 872 a též v rozhodnutí sb. n. s. čís. 325 blíže vyloženo, tvoří úroky až do zástavního zajištění hlavní pohledávky zadrželé a spolu s hlavní pohledávkou zástavně s udáním dne, ode kdy jsou zadrženy, pojištěné samostatnou jistinovou pohledávku (výnos min. sprav, ze dne 21. července 1858 čís. 105 ř. zák.), která, byvši s hlavní pohledávkou zástavně zajištěna, má s touto pohledávkou stejné pořadí. Protože jde o samostatnou pohledávku, neplatí o úrocích, pohledávku onu tvořících, ustanovení § 216 druhý odstavec ex. ř. a jest ony úroky, i když jsou starší tří let od příklepu zpět počítaje, v pořadí hlavní pohledávky přikázati. Pokud jde o úroky v době zajištěni hlavní pohledávky zadrželé, ale spolu s ní s udáním dne, od kdy jsou zadržené, zástavně nepojištěné, neplatí o nich, co vpředu bylo uvedeno, nýbrž spadají ony úroky pod ustanovení § 216 druhý odstavec ex. ř. a lze je v pořadí hlavní pohledávky přikázati jen, nejsou-li starší tří let od příklepu nazpět. Povolení ani poznámka, dražby nerozšiřuje, jak bylo vyloženo v rozhodnutí Gl. U. n. ř. 2939 dřívější pořadí (§ 135 ex. ř.), tím méně přihláška k rozvrhovému roku a dovolací rekurentka povolením dražby, pokud se týče přihláškou pro úroky od 1. ledna 1925 případně od 21. května 1927 pořadí zájemným popsáním nemovitostí nabyté pro hlavní pohledávky nenabyla. Podle toho, co bylo uvedeno, bylo z nejvyššího podání v pořadí hlavních pohledávek přikázati kromě tříletých úroků, tedy úroků od 15. prosince 1929 (§ 216 druhý odstavec ex. ř.) také úroky od 1. dubna 1929 do 15. prosince 1929, kdežto další starší úroky nižší soudy v pořadí hlavních pohledávek, pokud se týče vůbec nepřikázaly dovolací rekurentce právem.